Tři otázky pro…Michaela Kalábka

Do rubriky Kultura napsala Martina Pelcová (Úterý, 13. říjen 2009)

Do Rádia R přišel jako moderátor hudebního pořadu a po pouhém roce se jeho působení rozšířilo přes další pořady až k funkci asistenta dramaturgie. Přitom práci v rádiu považuje za splnění nesplnitelného snu. Proč Michael Kalábek propadnul éteru?

Od půlky října začne Rádio R opět vysílat a uvede spoustu novinek. Na kterých pořadech budou tvé otisky?

Jako moderátor připravuji a uvádím dva pořady – Retro Revue a Trafostanici. Nově také asistuji při dramaturgii rádia takže pomáhám při přípravě zaběhnutých pořadů jako On Thursday, The Kitchen Sink nebo Elišky. Z novinek, kterým pomáhám na svět, můžu zmínit třeba Sweetbox, magazín o výtvarném umění a módě. To jsou stoprocentně vizuální záležitosti, proto bude zajímavé pojímat je zvukově. Nebude to klasické střídání slova a písniček, ale spíš posezení dvou slečen nad krabicí bonbónů.

Vypadá to, že prací pro rádio strávíš spoustu času. Napadlo tě v dětství, že bys někdy mohl být moderátorem?

Jistě. Byl to pro mě takový ten nesplnitelný dětský sen. Lidé kolem měli jiné představy o budoucnosti. Mamka chtěla mít doma lékaře, právníka, něco takového. Vlastně i přihlášku na Fakultu sociálních studií jsem si podával tak nějak bokem, abych si později nemohl vyčítat, že jsem to nezkusil. Pak se mi povedlo dostat se na žurnalistiku, ale ani poté, na samém začátku projektu, jsem se do vznikajícího studentského rádia zapojit nechtěl. Ale Honza Motal a David Věžník mě pro rozhlasové médium naprosto nadchnuli, a tak jsem se Erku začal věnovat naplno a nelituji toho.

Co tě na práci v rádiu tak okouzlilo?

Zbožňuju to napětí. Když dohrává písnička a člověk neví, co říct… a najednou je ticho a já mám mluvit – a taky že mluvím. Jako mávnutím proutku klidně. A pak pustíme písničku a začneme ve studiu blbnout, odpovídáme lidem na icq a skype a zkoušíme napodobovat taneční kreace interpreta, který zrovna hraje, rozmýšlíme, co řekneme v dalším vstupu. Vysílání má hrozně silné kouzlo, je to pro mě skoro droga. Navíc si myslím, že rozhlasové médium všeobecně není tak zabité jako noviny nebo televize a že se schyluje k jeho velkolepému návratu na výsluní.