Zvolte si svého senátora. Zn. Výběr široký.

Do rubriky Minitéma napsala Kateřina Burianová (Neděle, 15. listopad 2009)

Plakátů mají plné nástěnky. Slibů plná ústa. Kandidáti do akademického senátu rozpoutali bitvu o voličské hlasy dříve nevídanou. Také jich kandiduje nevídaný počet – devatenáct na pět senátních křesel. Tohle si uvědomíte, když kráčíte jednoho říjnového rána do školy.

„Volte mě do senátu. Dejte mi svůj hlas! Slečno, vám to dneska ale sluší,“ vlísávají se senátuchtiví kandidáti a potenciálním voličům nabízejí letáky se svými obličeji a dalšími informacemi.

Uvnitř fakulty. Minout nástěnku bez kandidátského plakátu se ukazuje jako nemožné. Nástěnka v atriu určená speciálně pro tyto účely nabízí pokoukání a počtení všem, kteří by se chtěli o jednotlivých kandidátech dozvědět něco více. Plakát Honzíkova cesta ukazuje, jak Jan Tvrdoň ke kandidatuře přišel. Členové koalice PANDA, Kšiňan a Horák, zřejmě chtěný dojem úplné nahoty zkazili. Špatně oříznutá fotka nedělá už tak dobrou reklamu. Upřímní Šmoulové se z plakátů na všechny kolem kření. Pavel Šíma se na svém obrázku snaží působit seriozním dojmem.

Později přichází i na politické fauly. Nástěnku nabourávají Šmoulové – předvedou protikampaň jako ve skutečných volbách. Na nástěnku pověsí plakáty Jörga Heidera, které jsou svým vzhledem a kompozicí fotek nápadně podobné těm Šímy a PANDy.

Šmoula, kam se podíváš

Očividně nejaktivnější jsou v kampani Upřímní Šmoulové. Jako první zahajují přímou kontaktní kampaň. Rozdávají stylově modré jednohubky a upřímné úsměvy po představení divadla P.U.D. Dozvídáme se, že kvůli tomu byli jiným kandidátem Janem Perlou nařčeni z využívání kultury. Následně se kuloáry nese, že Perla byl zase nařčen z využívání Spolku přátel ptáka Ludvíka. Inu, každý se snaží, jak umí.

„Mně to přijde jako střet zájmů,“ svěřuje se mi vážný chlapec, který prý není studentem naší fakulty. „Nebyl tohle nápad politického marketéra pana Šimona?“ ptá se mě druhý. Těžko říct, kdo ze Šmoulů tento tah vymyslel. Ovšem jídlo má prý úspěch vždycky, nadšeně mi povídá slečna u stolku s jednohubkami. Šmoulové se snaží na všech frontách, a tak když si chci sednout na schody v atriu, dosednu přímo na malý letáček – obrázek šmouly. Chudák.

Facebook to jistí

Důležitým prvkem kampaně jsou i profily všech kandidátů na masově oblíbeném Facebooku. Najdete na nich jednotlivé volební programy, fotky kandidátů, můžete jim napsat. Je to jednoduché, ani ve škole prohlížet plakáty nemusíte. Někteří lidé však stále nevědí, že něco jako volby probíhá. „Cože, jaká kampaň? Nic jsem neviděl, o ničem nevím,“ kroutí hlavou spolužák Tomáš. Spolužačka Kristina si ale profily kandidátů na Facebooku pochvaluje: „Jinak bych si je ani nepřečetla, takhle je to pohodlné.“

Kontaktní kampaň je vítaným zpestřením předvolebního dění. Někomu přece jen písmenka a obrázky na internetu nestačí. Mezi lid se vydají trio Hromádková, Perla, Fronček i solitér Ivo Mlaskač. Šmoulové ji už mají za sebou, odvážili se přece jen dříve. Další akcí už při probíhajících volbách je přímá diskuze Šmoulů se výše zmíněným spolkem žurnalistů Hromádková, Perla, Fronček. Tato akce ovšem nemá velký divácký úspěch. V intimním prostředí čajovny skupiny živě diskutují před plus minus pěti diváky. Na konci vydrží jen tři včetně autorky tohoto článku.

Po volbách je atmosféra ve škole všední, jako když se nic nestalo. Je pátek, fakulta je ztichlá. Nikdo nikde neslaví, nikdo negratuluje. Vítěz Šmoula Průša je podle svých slov zároveň nadšen i zklamán. Úspěch Šmoulů je ale očividný, tři ze čtyř míst v senátu získali. V onen pátek na fakultě ale nikdo z několika náhodných dotázaných není schopen výsledek voleb okomentovat. Nikdo z nich totiž nevolil.