Čeština láká i zahraniční studenty | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 25. ročník

Čeština láká i zahraniční studenty

Do rubriky Téma čísla napsala Tereza Cajthamlová (Čtvrtek, 12. listopad 2009)

Nikoho nepřekvapí, když studenti z malé středoevropské země jezdí sbírat zkušenosti do zahraničí a učí se cizí jazyky. Cizinci se zálibou v češtině, která je úředním jazykem pro pouhých deset milionů lidí, jsou ale spíš výjimkou. Dvacetiletá francouzská studentka Claire Cão-Peška je jednou z nich a ke svému ročnímu studijnímu pobytu si vybrala právě naši fakultu.

Claire úspěšně boří stereotyp, který Francouzům přisuzuje neochotu mluvit jiným než mateřským jazykem. Sama hovoří anglicky a španělsky a před třemi roky se začala učit češtinu. „Studuji politické vědy a k tomu je znalost cizích jazyků nutná. Pro češtinu jsem se rozhodla také z toho důvodu, že z České republiky pocházel můj dědeček,“ vysvětluje Claire a dodává, že největší problémy jí působí česká výslovnost a skloňování.

Do Brna přijela Claire na začátku semestru a na naší fakultě má zapsané celkem tři předměty. „Kurzy pro zahraniční studenty mě moc nebaví, protože skoro všechny informace už znám z dřívějšího studia ve Francii. Ráda ale chodím na přednášky o České republice a Evropské unii,“ svěřuje se Claire. Ve volných chvílích učí francouzštinu a čte, víkendy pak tráví na cestách po českých městech a památkách. „Už jsem navštívila Lednici, Valtice a hrad Pernštejn. Doufám, že některá z těchto míst ukážu i svým příbuzným, až mě přijedou navštívit,“ těší se.

Češi – zdvořilí pijáci piva

Velmi rychle si Claire zvykla i na českou kuchyni. „Nejím česká jídla každý den, ale občas si objednám v restauraci něco typicky českého a docela mi to chutná,“ říká Claire a přiznává, že ráda někdy zajde s brněnskými přáteli na pivo. „Líbí se mi, že se čeští studenti často schází v hospodách. Ve Francii je to totiž považováno za něco špatného,“ dodává zahraniční studentka.

V České republice není Claire poprvé. Za sebou už má Letní školu slovanských studií v Českých Budějovicích a měsíční praxi na Krajském úřadě Středočeského kraje v Praze. „Praha se mi líbila, studovat jsem ale chtěla spíš v Brně. Myslím, že Moraváci jsou přátelštější a komunikativnější a já tady mám více příležitostí mluvit česky,“ myslí si Claire. Na českých studentech oceňuje zdvořilost. „Mladí lidé v šalině vždycky pustí staršího člověka sednout. U nás to tak automatické bohužel není,“ dodává s povzdechem.

Po návratu domů se Claire v rodné Paříži ani v Dijonu, kde studuje na Pařížském institutu politických věd, nejspíš moc neohřeje. Plánuje navštívit východní Evropu a láká ji i Pyrenejský poloostrov. „Určitě bych se chtěla podívat do Polska, do Běloruska, na Ukrajinu a ráda bych se ještě vrátila na Slovensko. Hodně mě také zajímá Španělsko a Portugalsko.“

blog comments powered by Disqus