Jak na Flédě vypukla revoluce | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 25. ročník

Jak na Flédě vypukla revoluce

Do rubriky Kultura napsala Jitka Sklenářová (Úterý,  8. prosinec 2009)

V převleku za Mary Quant, jež se zasloužila o masové rozšíření minisukní, vcházím úderem sedmé večerní hodiny do klubu Fléda, tradičního místa konání maškarního plesu naší fakulty. Měsíc před Vánocemi tady vypukne maškarní revoluce.

Start plesu je hlášen na půl osmou a právě přichází první lidé. Nudu smíšenou s očekáváním, která klasicky vládne před začátkem podobných akcí, několik hloučků plkajících masek nerozptýlí. U některých jedinců s dready nepoznám, jestli jsou ještě v civilu, nebo už převlečeni. Krátce po osmé hodině se na stolcích objevují hromádky jahodových kondomů, což u zatím ještě střízlivých návštěvníků vyvolává hurónský smích.

Oficiálního zahájení se o tři čtvrtě na devět ujímá Klára Slivoňová z občanského sdružení Přesahy, které dnešní akci organizuje. Publikum vítá průvodce dnešním večerem, DJ Rámu Jámu a Horsta ve žlutém saku Made in DDR. Počáteční lenivou atmosféru na tanečním parketu přichází rozproudit kapela Fireballs, tahoun večera. Je jen otázkou času, kdy chytlavý rokenrol osvědčené party z Brna rozpohybuje příliš statické publikum.

Po dvou hodinách rokecu je na řadě soutěž. Tři vybraní návštěvníci mají namáčet libovolný kus oděvu do vody a během tří minut z něj vyždímat co nejvíce tekutiny. Pak přichází čtyři páry porovnat své umění nasazování kondomů na salátové okurky bez pomoci rukou. Hlavní cenu, velký balík kondomů, si odnáší dvě dívky Bětman a Macho Barbína. „Určitě to využijeme, zásoba na večer,“ pochvalují si masky. Jejich vítězství prý svědčí o tom, že heterosexuální páry kondomy nepoužívají. „Ale my pár nejsme, jenom občas,“ svěřuje se nejkontroverzněji oděná dvojice večera.

To už se na scénu valí Discoballs, aby změnili rytmus na disko a ska. Před pódiem poguje několik pivem posilněných jedinců, bez ostrých loktů se tady už neobejdu. Baví mě pohled na člověka prudce se zmítajícího do rytmu, má na sobě černé triko s nápisem ANTI-DISCO LEAGUE. Slečnu zpěvačku bohužel není v několika skladbách vůbec slyšet, přestože soustředěný výraz v jejím obličeji a otevřená ústa potvrzují pravý opak.

Půlnoční losování tomboly přináší vítězům kurzy cizích jazyků, relaxační sedací pytel, jízdenky Student Agency či týdenní zájezd do Francie. V soutěži o nejlepší masku poráží mexická malířka Frída Kahló v boji o decibely socialistické sportovce, bublinkovou fóliimediální revoluci. Vyhrává Redbull a vodku. „Děkuji spolubydlící za pomoc s výrobou masky,“ pípá do mikrofonu a kvačí pryč vypít cenu s přáteli.

V půl jedné se masky motají a nepředvídatelně mění směr. Projít ven z vydýchaného klubu je tak i přes pomalu, ale jistě klesající počet návštěvníků čím dál obtížnější. Venku se to hemží pařmeny s kebaby v rukou, mrazivé mrholení jim nevadí. Uvnitř mezitím hrají Annie´s trip a po uzavření sálu se tancechtiví jedinci přesunují na parket k baru za DJ Triffidem. Masky postupně ztrácí a vyměňují si své atributy a už nepoznám, kdo co představuje. Všeobecnou ranní únavu zahání pecka od Fatboye Slima The Rockafeller Skank, která přitáhne na parket většinu zbylých plesajících. I tak se osazenstvo průběžně trousí pryč a večer pomalu končí. Šokuje mě zjištění, že šalina se po parketu plíží bez bot a nevšímá si střepů, jejichž hustota na podlaze se zvětšuje každou minutou. V půl páté je čas na poslední písničku.

Úkol splněn, můžu si vzít věci a odkráčet domů. Revoluční přístup mi zůstane i dnes, středeční přednášky vypustím. Což je ale cena, kterou za dnešní večer ráda zaplatím.

blog comments powered by Disqus