Čermák: Média budou konverzací

Do rubriky Minitéma napsal Pavel Šíma (Neděle, 6. prosinec 2009)

V diskusi na téma „Nová média“ vystoupil na Mediálním dni i známý novinář a průkopník nových technologií Miloš Čermák. Halasu popsal, jak vidí budoucnost médií a žurnalistiky.

V přednášce, která tady před chvílí zazněla, jste vylíčil nepříliš růžovou budoucnost klasických médií. Mohl byste to trošku přiblížit?

Jsme v době, která je strašně zajímavá. Média se hluboce proměňují. Na rozdíl od kolegů, kteří říkají, že změna byla vždy, když přišlo nové médium, já říkám, že ta změna byla vždy kvantitativní. Změnila počty, co čtou noviny, počty, co sledují televizi a tak dále. Já si myslím, že teď sledujeme změnu kvalitativní. Teď se informace a zprávy začnou rozšiřovat úplně jiným způsobem. Najednou média budou schopna kopírovat běžnou komunikaci. Vždycky to byla přednáška. Jeden mluvil a všichni poslouchali. Dneska se média stále víc stávají jakoby konverzací.

Ze všech diskutujících jste projevil největší skepsi. Říkal jste například, že dneska už nikdo z mladých lidí papír nečte. Nemyslíte si ale, že jste ovlivněný tím, že jste známý jako takový ten průkopník?

Ale ani ne. Naopak, já jsem milovník novin. Já si dodneška kupuju denně dvoje noviny. Je to spíš smysl pro realitu. To, že mladí nečtou noviny, je fakt. Nevěřím tomu, že se to bude proměňovat k lepšímu, že začnou číst, až jim bude pětadvacet, třicet. Jsem v kontaktu se studenty a bavím se o tom s nimi. Jasně vidím, že noviny nečtou. Noviny budou existovat. Když dnes říkáme, že do pár let zaniknou, je to trochu přehnané, abychom upozornili na nějaký jev. Budou existovat, ale úplně v jiné formě. Bude třeba nějaká elita nebo nějaká skupina, která bude odmítat internet a facebook. Média přestanou být institucí. Když si lidé četli noviny nebo sledovali stejné zprávy, věděli třeba, že včera vláda podepsala nějaký zákon a byla stávka, nejely šaliny. To lidé sdíleli a věděli. Když budeme sledovat internet, přestaneme sdílet tu zkušenost, kterou média představovala. Já se třeba zajímám o média, tak nebudu vědět, co se děje ve strojírenství. Možná to sdílení zážitků ale nahradí třeba facebook, kde se lidé sdružují do skupin.

Vaše teorie a předpovědi se však přímo existenčně dotýkají nás. Tato fakulta vyprodukuje ročně desítky novinářů. Jak vidíte jejich budoucnost?

V České republice nebyli do dneška nezaměstnaní novináři. Dlouhou dobu byly noviny jednogenerační záležitost. Já jsem z té šťastné generace, která v devadesátých letech končila nějakou školu, ani to nebyla žurnalistika, a stal se novinářem na zelené louce. S výjimkou několika redakcí všichni začali od nuly. Teď už ale v Česku velké noviny propouští i hodně lidí. Je to problém. Zase ale na druhou stranu žurnalistika je jedním z oborů, kde nejste předurčený k tomu, že budete dělat to, co studujete. Z těch, co studují žurnalistiku, skončí v novinách z ročníku třeba dvacet procent. Já bych se toho nebál. To není obor, který produkuje určitý počet specialistů. Produkuje více či méně chytré a vzdělané lidi a ti prostě najdou nebo nenajdou uplatnění. Udělejte si pak ještě dva roky ekonomku nebo psychologii nebo matematiku. Vždycky budou potřeba lidi, kteří budou umět psát, budou chytří, budou něčemu rozumět. Éra novinářů, kteří umějí jen zpracovávat informace, podle mě, končí.

Kdybych se zeptal ještě na vzdálenější budoucnost, bude ještě třeba za dvacet let poptávka po novinařině jako profesi?

Novinařina jako taková je zvláštní v tom, že pro ni jsou předpoklady v lidské psychice. Taky se říká, i když je to klišé, že je to čtvrtý pilíř demokracie. V jaké formě to bude, je otázka.