Bolestné změny

Do rubriky Ostatní napsal Pavel Šíma (Pondělí, 7. prosinec 2009)

Pěknou vizi jsem měl. Rok v Libanonu, odstup od Halasu a vědomí nástupu do funkce šéfeditora mi poskytly vzácné podmínky pro vykřesání, zaznamenání a uspořádání nápadů. Měl jsem jasnou koncepci a těšil se, až Halas s její pomocí pozvednu na novou úroveň.

Leč těžké to má každý šéf. Ještě těžší takový, který přichází jako nováček do zavedeného kolektivu. A peklo na zemi si zažije ten, kdo hned po nástupu chce zavést radikální nové pořádky.

A to přesně se mi stalo. Za ten rok se sestava halasácké redakce výrazně proměnila a někteří na mě pohlíželi jako na cizáka, který políčkuje tvář jejich časopisu. Ocitl jsem se v paradoxní situaci. Já, halasácký takřka veterán, jsem představoval progresivní zlo pro konzervativní křídlo, které bylo složeno převážně z redaktorů s mnohem kratší „odslouženou dobou“.

Pěkně jsem si to vymyslel, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se proti plánovaným změnám zvedne zarputilá vlna odporu, že se vytvoří jakési vnitřní koalice, a že pro některé bude opuštění recyklovaného papíru natolik zásadní změna, že se s ní nedokáží smířit a v zápětí z Halasu na protest odejdou.

Na něco takového jsem vůbec nebyl připraven. Několik neuvážených slov a činů pak vedlo k vyostření situace a k ranám mezilidských vztahů, které se budou hojit ještě hodně dlouho.

Ponaučení? Není automatické, že když něco myslíš dobře, všichni tě za to budou mít rádi. Vedení lidí je dovednost jako každá jiná. A nakonec jsem rád, že poté, co mě Halas naučil novinařině, mě vzdělává i v dalších oblastech.

Jako Julínek

Určitě znáte to klišé o někdejším ministru zdravotnictví Julínkovi. Reformu připravil skvělou, neuměl ji ale vysvětlit, a na to doplatil.

Pořád jsem stoprocentně přesvědčen, že každý kousek oné reformy Halasu je krokem správným směrem. Ne každý ale mé přesvědčení sdílí.

Ve vyhrocené a téměř patové situaci jsem proto udělal, co jsem považoval za jediné čestné východisko. Balíček jsem protlačil těsným hlasováním a spojil s jeho úspěchem svůj „mandát“.

Slíbil jsem nasupené polovině redakce, že se v prosinci sejdeme, vše důkladně zhodnotíme a pak si řekneme, jestli jsem obstál, nebo jsem stál jako šéfeditor za starou belu.

O tom, jestli dopadnu jako Julínek, můžete rozhodnout i vy. Odezva čtenářstva bude jedním z rozhodujících kritérií. Napište nám, jak se vám nový Halas líbí.

Neriskujete nic. I v případě, že budu z pozice odstřelen, fakultní časopis si v jarním semestru přečtete. Halas je tady už 19 let a bude ještě dlouho po nás všech, kteří se teď malicherně přeme třeba o typ papíru.