Mohlo by se to stát i u nás?

Do rubriky Ostatní napsal Pavel Šíma (Pátek, 4. prosinec 2009)

Vyzval jsem nedávno na hodech jednu krásnou neznámou k tanci. Přiznávám, že jsem si od toho sliboval něco jiného než akademickou diskusi. Nicméně se ukázalo, že slečna čerstvě dostudovala politologii na Fakultě sociálních věd na Karlově Univerzitě. A samozřejmě došlo na srovnání.

„U nás je to taková sranda. Napíšeme nějakou blbost, něco tam odblekotáme a máme titul v kapse,“ pravila blondýnka s koketným smíchem mezi takty polky. „To u vás je to mnohem těžší,“ pokračovala ještě; a vůbec se o své mater vyjadřovala s despektem, zatímco o té mé s respektem.

Nebylo to poprvé ani naposledy, co jsem od „Pražáků“ slyšel chválu na naši fakultu. Nezřídka z jejich úst padají slova jako „prestiž“, „náročné studium“, „kvalitní učitelé“.

Nebuďme ale bláhoví. Většina z nich nikdy nestudovala na obou fakultách, a tak nemá možnost přímého srovnání. Vypovídá to jedině o tom, že naší fakultě se za těch několik málo let její existence podařilo vybudovat v českých luzích a hájích dobrý obraz o sobě samé. To není málo a je to dozajista ku prospěchu i nás studentů. Zvučné jméno přiláká kvalitní pedagogy, uslyší na něj třeba i budoucí zaměstnavatelé.

Dobrá pověst je ale jako děvka. Nepodrží vás, když je vám ouzko. Při sebemenších náznacích maléru utíká za druhým. Z plzeňských práv vystřelila velice rychle a to stejné se může stát nám, pokud na nás praskne nějaké plagiátorství, rychlostudenti nebo korupce.

Právě když vznikalo toto číslo Halasu, šmejdila na fakultě komise ministerstva školství. Jak to dopadlo, zatím nevíme. Osobně ale věřím v pozitivní výsledek.

Jeden ze senátorů studentské komory se mi svěřil, že nechápe, jak mohl v Plzni tak naprosto selhat akademický senát jako kontrolní orgán. „To to ti studenti neviděli? Nebo jim to bylo jedno? To si u nás vůbec nedokážu představit.“

Jeho slova nám dávají naději. Když je celá fakulta prolezlá korupčníky, bezskrupulozními kariéristy a šíbry, když si student nemůže být jistý spravedlivým zacházením se svým prospěchem, ani akademický senát nemá odvahu nahlas promluvit. Když je ale systém založený na férovosti a dodržování zákonů a univerzitních řádů, sežrán jím bude ten, kdo si počíná nekale.

Doufejme.