Vinna, vinný? | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 25. ročník

Vinna, vinný?

Do rubriky Téma čísla napsala Kateřina Burianová (Středa,  2. prosinec 2009)

Ze dveří vychází předseda Disciplinární komise. „Bude problém, když z jednání udělám fotky?“ ptám se. „Nás foťte, jak chcete, ale ti lidé, které budeme projednávat, by se asi neradi viděli někde v časopise v takové situaci“ odpovídá předseda. Vcházím tedy do zaměstnaneckého klubu na naší fakultě, kde se koná jednání Disciplinární komise, tentokrát přístupné veřejnosti.

Komise sedí za nízkým stolem, obvinění na křesílku před ní. Trochu to připomíná soud. Na programu jsou dnes dva zahraniční studenti. Celé jednání je v angličtině.

První studentka údajně opsala závěrečnou práci. Jelikož jde o recidivu, její naděje na mírný trest asi nejsou moc velké. Jmenuje se Grace. Obhajuje se, vysvětluje, ale neunese emoce a po tváři se jí začnou koulet velké slzy. Bylo tomu tak i minule. Dostane milost? Komise se rozhoduje tajně, a tak jsou všichni na několik minut vykázáni ven.

Grace odbíhá pryč, do řeči se dávám s druhým projednávaným Alirezou. Přesněji řečeno s jeho bratrem, který je tu něco jako jeho advokát – prostředník. Nelze mu upřít uhlazené diplomatické vyjadřování, jak později uzná i komise. Teď mi u stolu v Krmítku popisuje celý bratrův problém, zatímco ten, kterého se to týká, jen nervózně poposedává a občas něco zamumlá. Alireza je z Iránu, jeho bratr ale raději říká Persie. Aby se to nepletlo s Irákem.

Grace se mezitím usadí vedle nás a poslouchá. Možná by si taky chtěla popovídat, napadá mě. Ptám se jí tedy, jestli s ní můžu mluvit. Přikývne. Ovšem jen spustím, po tváři jí opět tečou slzy. S rozpaky se omluvím a sebekriticky si pomyslím něco o novinářských supech.

Plagioval v kurzu o opisování

Případ Grace je posléze odročen, komise potřebuje víc informací, a tak na řadu přichází Alireza. Jeho případ je paradoxní v tom, že navštěvoval kurz, kde se studenti přímo učí, jak neplagiovat. On byl přesto z plagiátorství obviněn. Alireza ukazuje při své obhajobě horkokrevnost, jeho bratr se jej snaží krotit a chvílemi za něj pro jistotu vysvětluje on.

„Chyba je podle mě na tisíc procent na straně učitele. Pořádně mi nevysvětlil, jak práci opravit, jen mě vyhodil z kurzu s tím, že jsem plagioval,“ prakticky se rozčiluje Alireza. Předvolán je dokonce i dotyčný přednášející. Ten je ovšem naprosto přesvědčen, že se nestal omyl ani že to nezavinil on. Alireza prý prostě podváděl úmyslně.

Ortel? Napomenutí, čili nejmírnější trest. Oba bratři vypadají spokojeně, potřásají si rukama se členy komise a loučí se. Už se budou projednávat jen neplatiči, kteří se osobně nedostavili. S díky se loučím také a vycházím ven. Snad se v tom křesílku před komisí nikdy neoctnu já.

blog comments powered by Disqus