Takové vybavení nemají ani v redakcích
Vysokou koncentraci nejnovějších technických vymožeností zaznamenají zejména návštěvníci odvrácené strany pátého patra budovy. Studenti žurnalistiky tam mají k dispozici hardware a software za miliony. V půjčovně vizuální techniky si proti podpisu mohou až na týden vypůjčit rozmanité záznamové mašinky. Na výběr mají z patnácti kompaktních fotoaparátů, tří zrcadlovek, osmi kamerových sad obsahujících i stativy a mikrofony, sedmi digitálních záznamníků a dalších udělátek, jako jsou například ohybné ministativy, které lze přichytit k zábradlí či větvi stromu. Pokud si studenti sjednají pojištění, mohou z půjčovny odejít i se sadou světel nebo jedním ze dvou dataprojektorů.
O kousek dál se za nenápadnými dveřmi skrývá novou technikou nabitá střižna. „Stála asi tři čtvrtě milionu. Počítal jsem si to. Dost velká část z toho je software. Na všech počítačích je Adobe Production Premium, na čtyřech je Sony Vegas, je tam Speed edit,“ vypočítává katederní technik Petr Barták.
Střižna slouží především pro výuku kurzů Audio – video, Videožurnalistiky, 3D grafiky a Podcastingu. Je vybavena osmi PC a dvěma špičkovými Macy, z nichž jeden katedru stál sto třicet tisíc. Všechny počítače jsou napojené na velkou obrazovku, což usnadňuje výuku. Vyučující může například celé skupině hned ukázat, jakou konkrétní chybu udělal jejich spolužák na svém počítači.
Mimo vyučovací hodiny ve střižně sedí pomocná vědecká síla a studenti v učebně můžou pod jejím dohledem dělat úkoly nebo pracovat na své praktické bakalářské práci. Podle Bartáka ale obsluha za předpokladu, že budou volné počítače, nevyhodí ani jiné studenty, kteří si budou chtít něco sestříhat.
Vybavení střižny je na špičkové úrovni.„Někteří učitelé nám řekli, že studenty moc namlsáváme, protože v redakcích v životě takové vybavení mít nebudou,“ prozradil s úsměvem Barták.
Posledním překvapením pátého patra je virtuální studio. Místnost, jejíž dvě stěny a značnou část podlahy pokrývá zelené klíčovací plátno, by tady málokdo čekal. K přenesení do libovolného prostředí stačí málo. V místnosti je jen kamera, jeden počítač a velká obrazovka. Systém je schopný klíčovat v reálném čase a do budoucna se počítá s jeho využitím i pro mimofakultní účely. „Když třeba udělají na Přírodovědecké fakultě nějaký objev, můžou sem přijít. Dáme sem stolek a uděláme studio, kde vše budou moct přímo ukázat,“ načrtl možné využití Barták.
Pustit si tak přednášku v autě
Na některých fakultách naší univerzity je zcela běžné, že přednášky jsou nahrávány na video a studenti je mohou sledovat doma z postele. Na naší fakultě jsou takové pokusy ale zatím spíše ojedinělé.
Průkopníkem v této oblasti je sociolog Roman Vido, který už třetím rokem nahrává svá vystoupení v kurzu Klasické sociologické teorie. „Mě to nenapadlo, napadlo to studenty. Studenti kombinovaného studia, kteří mají omezené množství fyzických přednášek, přišli asi před třemi lety s nápadem, jestli bych nemohl nahrávat přednášky, a že by chtěli i videonahrávku,“ popsal Vido vznik nápadu.
Sociolog se studentům rozhodl vyhovět a začal v hodinách pořizovat audio i videozáznam. Kamera nicméně nebývá namířena na něj ale na plátno s prezentacemi. „Vidět tam mě, jak mávám rukama, by jim asi nic moc nepřineslo,“ vysvětlil Vido, který záznam pořizuje při přednáškách pro prezenční studenty, k dispozici ho ale dává jen studentům kombinovaného studia. „Prezenční studenti sem mohou normálně přijít. To by už byl příliš velký luxus, kdybych jim to dával ještě do Informačního systému,“ zdůvodnil.
Ohlasy na nadstandardní službu jsou podle Vida čistě pozitivní a zatím nevím o nikom, kdo by nahrávky nějakým způsobem zneužil. „Lidé si to stahují. Vím, že si to pouští před spaním. Jeden student mi říkal, že si to pouští v autě,“ pochválil si Vido.
Ani přes kladné reakce však Vido na fakultě mnoho následovníků nemá, a to i přesto, že fakultní technici jsou vždy připraveni učitelům s technikou asistovat.
Vánek nad hlavami studentů
„Vidím, že do chodeb fouká vzduch dvaadvacet stupňů teplý, ventil je otevřený na jednadvacet procent a za chvíli bude zavírat, protože v denním režimu máme nastavenou cílovou teplotu na dvaadvacet stupňů,“ popisuje správce budovy Jan Jebas, co právě zobrazuje obrazovka počítače na vrátnici, velín celé fakultní vzduchotechniky.
Princip jejího fungování se dá shrnout několika větami. Tři velká topná tělesa – takzvané výměníky – ohřívají vodu, která proudí do radiátorů, ale také do potrubí ve strojovnách, kde se potkávají s velkými vzduchovými tubusy. Podobně jako v automobilu se vzduch, který je nasáván z podkroví budovy, o horké potrubí ohřeje, při té příležitosti ještě přefiltruje a pokračuje v cestě do celkem devíti vzduchotechnik na fakultě, skrze které proudí nad hlavy studentů. Každá z těchto vzduchotechnik je vybavena také odsáváním a teploměrem. Pokud je vzduch, který z místnosti odchází, teplejší, než jej správce chce mít, počítačový program automaticky zavře přívod teplého vzduchu a počká, než se vzduch zase ochladí.
Zase tak jednoduché to ale není. Mění se roční období i koncentrace lidí. Zařízení se opotřebovává, někdy vypoví službu. Pravidelný chod navíc nabourávají nepravidelné akce, jako bylo například promítání filmu Zatemněná demokracie v prvním týdnu semestru. Následná debata s ministrem vnitra přilákala do posluchárny P51 hodně diváků, kteří místnost patřičně zafuněli. „Když tam bylo 220 lidí, foukal tam vzduch osmnáct stupňů, ale na odchodu byl pořád pětadvacet,“ podotkl správce Jebas. Ke konci diskuse se nakonec musela otevřít okna.
O všech podobných akcích ale Jebas ví, má je uloženy ve svém počítači a počítá s nimi. Nad systémem bdí sedm dní v týdnu. Přístup k němu má i z domu. Porozumět všem tepelným vrtochům budovy mu trvalo asi rok, teď už je to pro něj rutina.
V zimě nezmrzneme, ale v létě se upečeme
O ohřev vzduchu a vody do radiátorů se starají tři topná tělesa. V práci se různě střídají a málokdy jsou zapínána na plný výkon. Podle Jebase letos jela na sto procent jenom několikrát. A kdyby se náhodou porouchala, servisní firma je musí do krátké doby dát do pořádku. Díky tomu se studenti nemusí bát, že by přišli o luxusní výsadu chodit po fakultě i v těch nejtřeskutějších mrazech v krátkém rukávu.
Trochu nepohodlí na ně ale čeká, pokud na fakultu zavítají v letních měsících. „Vzduchotechnika otáčí a vyměňuje vzduch, umí ho ohřívat, ale neumí ho chladit,“ upozorňuje Jebas. Podle něj si tyto dvě technologie lidé často pletou. Klimatizovaných prostor na fakultě je přitom minimum. Jsou to například počítačové učebny nebo serverovna. Chladit se dá asi tak do poloviny května nebo do té doby, než vzduch na půdě začne být teplejší, než je lidskému tělu příjemné. V letních měsících je ale provoz na fakultě oproti zbytku roku minimální. Významné dny navíc někdy získají přízeň počasí. „Teď tři roky po sobě bylo v létě, v červenci, kdy se promuje, relativně chladno, takže se to zvládlo bez nějakých větších problémů,“ dodal Jebas.
Věděli jste, že:
- každý student si může po získání souhlasu pověřené osoby zapůjčit ke studijním účelům foťák nebo kameru?
- každý učitel může teoreticky nahrávat své přednášky? Fakultní technici za něj obstarají technickou stránku věci.
- vzduchotechnika zvládne i venkovní teploty minus dvacet stupňů, ale jakmile jdou přes plus dvacet, začíná mít problémy?
- v prostoru Krmítka se skoro netopí? Kombinace malého prostoru a velkého počtu lidí to zvládne sama.
- v serverovně mají záložní klimatizace na kolečkách pro případ selhání hlavní jednotky?