Schindlerův seznam se odehrává nedaleko od Brna, dozvěděli se studenti

Do rubriky Fakultní ruchy napsal Jan Brož (Pátek, 4. prosinec 2009)

Při středeční projekci na fakultě měli studenti možnost zhlédnout oscarový film Stevena Spielberga Schindlerův seznam. Promítání zpestřila návštěva ženy, která se zabývala shromaždováním záznamů o obětech holocaustu.

Zuzana Prudilová pracovala pro nadaci Survivors of the Shoah Visual History Foundation. Tu založil režisér Steven Spielberg na popud své matky po obrovském úspěchu svého filmu. Podle Prudilové měl Spielberg pocit, že musí světu něco vrátit, a proto se rozhodl zdokumentovat zážitky lidí, přeživších holocaust. Projekt spočíval ve vyhledávání obětí, které přežily nacistické vraždění, natočení rozhovorů a zaznamenání strašlivých svědectví, aby příští generace nezapomněly.

Prudilová byla jednou z osob, které rozhovory vedly. „Osobně jsem natočila kolem čtyřiceti rozhovorů. Bylo velmi těžké se s tím vyrovnat, protože vzpomínky těch lidí často není příjemné ani poslouchat. A oni tuto skutečnost sami žili,“ řekla studentům Prudilová.

Vyprávění o těchto zkušenostech udělalo na přítomné dojem. „Pozvat paní Prudilovou na promítání byl ten nejlepší počin. Bylo to určitě nejvhodnější uvedení filmu, protože mluvila o věcech, které jsem nezaznamenala. Příběhy, které natáčela, musely být opravdu emotivní a nedivím se, že i ona se s nimi musela vyrovnávat,“ myslí si studentka žurnalistiky a genderových studií Pavla Janoušková.

Po úvodní přednášce následovalo samotné promítání. Emotivní film nenechal nikoho chladným. „Nejvíce zaujala ta atmosféra. V naprostém tichu si každý sám prožíval to, co viděl a nechal to na sebe působit. Ačkoliv jsem ten film viděla po několikáté, vždy mě znovu překvapí, jak dokáže v člověku vyvolat spoustu emocí,“ říká studentka žurnalistiky a sociální politiky Ladislava Blažková. Podobného názoru byli i ostatní. „Viděla jsem třeba Pianistu. Byla jsem na tom v kině a vždycky je pro mě taková slabá chvilka, když se na konci rozsvítí světla. Člověk pak vidí ty uplakané tváře diváků. To samé bylo i na tomto promítání,“ popisuje dojmy z filmu Janoušková.

Mnoho studentů Masarykovy univerzity často netuší, že se příběh filmu odehrává nedaleko od Brna, ve třicet kilometrů vzdáleném Brněnci. „Vždycky jsem si myslela, že válka byla někde hodně daleko a dávno. A najednou jsem zjistila, že ve třicet kilometrů vzdáleném Brněnci byl koncentrační tábor. To byl pro mě šok,“ vypráví Prudilová, proč se rozhodla odpovědět na inzerát nabízející práci pro Spielbergovu nadaci.