„Když jsem se v osmnácti rozhodoval, co budu dělat dál, FSS byla jasná volba,“ vypráví s úsměvem třiadvacetiletý student digitálních médií a psychologie. „Nejdříve mě zajímala hlavně psychologie, ale brzy mě to přešlo a žurnalistika mě baví mnohem víc. Můj sen je pracovat jako reportážní kameraman,“ dodává.
Začínal tím, že se vrtal v počítači doma, potom si sám poskládal vlastní počítač a dnes se stará o nesrovnatelně dražší vybavení fakulty. Na krátko ostříhaný sympaťák přiznává, že je zkrátka taková chlapská hračička a baví ho hrát si s technikou a zkoumat její součástky. S tím souvisí i jeho vášeň, modelaření. „Stavím plastikové modely letadel. Jsou to jen malé modýlky na koukání, lítat neumí. Ale baví mě něco vytvářet, je to podobné jako hrát si s kamerou a střihem,“ vykládá.
Práce katederního technika pro něj nejprve představovala dobrou příležitost a možnost přivydělat si něco při studiu. Postupně mu ale původní poloviční úvazek pohltil téměř celý volný čas. S týmem svých kolegů úspěšně zorganizovali několik výběrových řízení podle evropských norem a nakoupili tak pro katedru žurnalistiky mnoho nového vybavení. „Všichni jsme se učili tak nějak za pochodu. Velkým úspěchem tedy bylo, že i když jsme předtím nic podobného nedělali, povedlo se nám téměř vše napoprvé. Kvůli naší chybě jsme museli zrušit jen jedno nebo dvě výběrové řízení z celkových asi patnácti a vyhlásit je znovu," svěřuje se Petr Barták s úspěchy. Ačkoliv kvůli tomu nebylo všechno vybavení k dispozici hned od začátku nového akademického roku, nyní už studenti mohou využívat moderní střižnu, televizní studio či půjčovnu techniky s množstvím čerstvě zakoupeného zařízení. Rádio R díky tomuto projektu navíc získalo nové studio a učebny PC54 a AVC se výrazně zmodernizovaly.
„Protože tady sám studuji a vím, jak to chodí, snažím se vyjít studentům co nejvíce vstříc a reflektovat to, co štvalo mě,“ říká. O to více ho občas mrzí, že si toho studenti neváží. Práci mu znesnadňuje také boj s byrokracií fondů Evropské unie i Masarykovy univerzity. „Hrozně mě štve také to, že mi lidé naprosto zbytečně vykají. Najednou mám kancelář a služební telefon a začali mi vykat i ti, co jsou stejně staří jako já nebo jen o málo mladší. Příště mi tedy prosím všichni tykejte!“ přidává sympatický mladík prosbu na závěr.
blog comments powered by Disqus