Jak se žije v CPSku

Do rubriky Téma čísla napsala Stanislav Kamenský (Čtvrtek, 11. březen 2010)

Dlouhé řady počítačů, všechny volné, jen u dvou z nich spí studenti. Dlouhé řady počítačů, všechny obsazené zahloubanými studenty a na volné místo čeká deset lidí, protože se blíží zkouškové. Dlouhé řady počítačů, všechny obsazené a všichni čekají na začátek registrace předmětů. Dlouhé řady počítačů, všechny volné, jen u dvou z nich spí studenti… Ten, kdo tráví dlouhodobě více času v Centrální počítačové studovně, nepotřebuje ani kalendář na to, aby věděl, jaká část akademického roku se právě píše. Pozná to jen z dění kolem, které se stále opakuje spolu s tím, jak jde čas.

Každý svět má kromě svého času také své obyvatele. Ti se v případě CPSka (či CPSky, názory na skloňování se liší) rekrutují z řad návštěvníků, do studovny však nechodí. Žijí v ní. Zamíří tam prakticky každý den a často zde zůstávají dlouho do noci či rána. Každý, kdo ve studovně strávil alespoň pár delších večerů, určitě zjistil, že se tam určití stálí obyvatelé pravidelně vrací. Poznávacím znamením bývá častý výběr stále stejného oblíbeného místa, a určité „domácí manýry“. Někteří si nosí pantofle, jiní si donesou zásoby jídla třeba na dva dny, po které budovu neopustí a nebýt hodin na počítačové ploše, nejspíš by úplně ztratili pojem o čase a tom, zda je venku mezi normálními smrtelníky den či noc.

To jsou praví obyvatelé tohoto místa. Odhadem polovina z nich se rekrutuje z řad erasmáckých mediků, u kterých má člověk pocit, že se na koleje jezdí snad jen vyspat a jinak žijí zde. Zbytek tvoří různorodá směsice individuí závislých na internetu, hrách, online seriálech a výjimečně i učení.

Tito lidé přitom žijí ve zvláštním vztahu s jinými stálými obyvateli – obsluhou. Jde o jistý druh hry s předem danými pravidly, derivovanými z provozního řádu studovny. Obecně by se dala shrnout jako „žádná nestudijní činnost a rozhodně žádné hry a také žádné jídlo a pití u počítače“. Jenže vstávejte a jděte se pokaždé napít a najíst vedle, případně odolejte nutkání si od učení na chvíli odpočinout u nějaké té hry. A tak se rázem dělání seminárky mění v dobrodružnou činnost plnou adrenalinového uzobávání sušenek důmyslně skrytých v tašce pod stolem, případně nenápadné uklikávání Travianu. Je nutno se mít na pozoru před čtyřmi kamerami a občas procházející obsluhou.

#Chybí jen postel#

Obyvatelé CPSky proto začínají svůj pobyt pohledem do hnízda obsluhy hned u vchodu, aby se ujistili, kdo bude mít dnes službu, neboť jednotliví strážci pořádku se liší svou pečlivostí. Zatímco s některými je pohoda a místností při kontrole jen prosviští, takže by si všimli snad jen toho, že někdo krade monitor, jiní pečlivě prochází kolem všech počítačů a pozorným okem hledí na monitory studentů, cože to přesně dělají. Ovšem ti, kteří dávají pozor, mají samozřejmě v tu chvíli spuštěný email či studijní materiály a tváří se velmi zahloubaně nad školními povinnostmi. Polevit z pozornosti se nevyplácí, nachytaní hříšníci si vyslouží napomenutí, případě i několikadenní zákaz vstupu.

Studium v CPSku, tedy to opravdové, má ale mnoho výhod. Návštěvník má k dispozici kopírku, skener, prázdná datová média a automaty na jídlo i pití. Především se ale velmi snižuje riziko, že studenta při noční práci popadne touha si „na pět minut“ lehnout do postele aby se vzbudil v poledne, dvě hodiny poté, co měl na hodině předvést své dílo. Spát vsedě přeci jen není tak pohodlné a jednoduché, byť kovaný obyvatel CPSka zvládá bez větších problémů i to, stejně jako spaní na dřevěné lavici. Koneckonců když vás tlačí čas, není možné si zajet pro řádný spánek a dvě hodiny v křesle u počítače tak musí stačit. Postel je tak to jediné co CPSku chybí k dokonalosti a brání zabydlet se v něm opravdu natrvalo. Zájemci by se určitě našli.