Je opravdu cosi shnilého v království akademickém? | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 29. ročník

Je opravdu cosi shnilého v království akademickém?

Do rubriky Kauza napsal Jiří Motýl (Čtvrtek, 11. březen 2010)

Halas v minulém čísle otiskl kauzu o Juraji Barbaričovi, vyhozeném vyučujícím Katedry psychologie, která rozvířila diskuzi o cenzuře názorů na vysokoškolské půdě. Ptali jsme se, zda na psychologii řádí akademická inkvizice. Na některá tvrzení uvedená v článku reagoval Jiří Motýl, student prvního ročníku psychologie.

Plíží se Katedrou psychologie strach?

Po přečtení článku v Halasu jsem si zběžně prostudoval i sekce na webu Juraje Barbariče k danému tématu (…), kde Barbarič mimo jiné píše: „Považuji za nehorázné, že mnoho studentů má strach říci některé své názory otevřeně a adresně na půdách svých kateder, protože by se jim pedagogové mohli „mstít“. Samotný fakt přítomnosti tohoto strachu na akademické půdě je pro mé chápání příznakem, že je „něco shnilého v království akademickém“ (…).“ Toto vyjádření mě trochu vyburcovalo k napsání mé reakce, která se bude týkat spíše této skutečnosti, než zmíněného článku.

(…) Můj vlastní střet s novou vysokoškolskou realitou se ale nesl v poněkud odlišném duchu. Již první víkend po začátku semestru – na psychointegráku, kde proběhlo i krátké setkání s vyučujícími, jsem byl mírně potěšen, když dorazivší vyučující zdůrazňovali, ať se především nebojíme projevovat, ptát se. To mě pro začátek dobře naladilo, ale zůstal jsem stále mírně skeptický a hodlal jsem se během další výuky přesvědčit, jak jsou tyto výzvy naplňovány i ve skutečnosti.

Jak je to v praxi

Chtěl bych se zaměřit na předmět Uvedení do psychologie, kde přednáší především doktor Tomáš Řiháček, ale i další (např. docent Vybíral). Tam byl vytyčen přímo na konci posledního semináře čas na drobnou diskuzi a zhodnocení přínosu daného předmětu, případně vznesení námětů na jeho vylepšení. (…) Skutečně mi jako nováčkovi nebylo a není jasné, zda například neporuším otevřeným vyjádřením nějaké neznámé nepsané bariéry, o kterých se tak často v souvislosti s akademickým prostředím mluví. Každopádně jsem dospěl k osobnímu přesvědčení, že šlo skutečně o korektní diskuzi k předmětu a návrhům na jeho zlepšení a mohl jsem si dovolit říci mnohem více – byť jen náznak nějaké tajuplné akademické bariéry jsem nezaznamenal, že by mýtus? (…) Jako mnohem větší problém než neexistence prostoru k diskuzi mi přijde jistá nejistota a nesmělost studentů (prvního ročníku) v těchto diskuzích. Což je, domnívám se, především dáno nedávným přestupem na novou školu, který již sám o sobě vzbuzuje mnoho neznámých a nejistot.

V dané souvislosti však nemůžu ještě na závěr nezmínit pro ilustraci ani samotnou přednášku docenta Vybírala na téma: „Kdo všechno nabízí psychologickou a terapeutickou pomoc aneb V jakém světě žijeme?“ Daná přednáška byla poměrně silně názorově vyhraněná a přímo na jejím konci bylo vyhrazeno zhruba patnáct minut na diskuzi, kdy jsme byli přímo docentem Vybíralem vybízeni k případné polemice s názory jím prezentovanými. Nějaká větší diskuze sice ani v tomto případě neproběhla, ale celkově mi po absolvování prvního semestru na nové škole přijde, že vyučující na Katedře psychologie, se kterými jsem se zatím setkal, se skutečně zajímají o názory studentů. Možná sice jde jen o můj nováčkovský idealismus, který mě brzy přejde, ale zatím jsem spokojen a příště budu v diskuzích smělejší – třeba mě pak můj optimismus přejde a budu také spíše psát o „něčem shnilém v království akademickém“, nebo možná ne a akademické prostředí bude stále v rámci možností normální, nechám se překvapit.

Titulek a mezititulky redakční. Redakčně kráceno

blog comments powered by Disqus