(K) A tak se Králíček na schůzování nadechl a řekl: „Kryštůfek Robin říkal,“ zmínil, aby tomu dodal na vážnosti, „že máme nízké HDP, tudíž se u nás zastavil ekonemický růst.“

(P) „No a Králíčku,“ povídá Pú, „co máme nízké a kdo že se to u nás zastavil?“

(K) Králíček pevně doufal, že se jeho nápad setká s trochou více pochopení. „To máš tak, Pú, HDP to je prý taková změna, která vykoná další změny, a všechny ty změny způsobí, že se… že se…“ nemohl si králíček na chvíli vzpomenout… „že se Hodně Dobře Pomějeme. A když je to HDP nízké, tak o to Hodně Dobré Pomění se přicházíme.“

(Prasátko si oddychlo, protože taková změna přece nemůže být tak hrozná jako příšera, která se jen tak zastavila a o které si myslelo, že by to mohl ten HDP a ekonemický růst být.)

(P) „A my se nemáme dobře?“

(K) „Nemáme se špatně, ale mohli bychom se mít ještě víc dobře – Hodně Dobře.“

(P) To znělo věrohodně, ale Pú ještě pro jistotu přemýšlel dál. Takže se můžeme mít ještě lépe než teď, kdy se máme dobře?“

(K) „Ano.“

(P) „A co se pro takový růst musí udělat?“

(K) „Tak pro začátek bychom mohli například vykácet část Stokorcového lesa a postavit třeba…,“ řekl Králíček, který věděl, že by se to zrovna Púovi mohlo líbit, „velkou výrobnu medu! A já bych mohl rozšířit svá pole.“

(P) Púovi připadla výrobna medu jako dobrý nápad a přemýšlel, kolik by v takové výrobně muselo být včel, aby byla velká, a že to se bude mít určitě dobře. Pak se zamyslel znova. „Ale taková velká výrobna medu vyrobí velké množství medu,“ prohlásil vítězoslavně. „Co když si udělám zásobu, přejím se k prasknutí, trochu ho rozdám, a přesto mi kus z hodně medu zbude?“

(K) „Ale ty hlupáčku, ten med by nebyl pro tebe, dávali bychom ho ostatním zvířátkům a ona by nám dávala něco za něj – odměnu.“

(P) Pú se znovu zamyslel. „Třeba med?“

(K) Králíček protočil očima nad ne zcela úplně pochopeným nápadem. Ale když už byl alespoň z části pochopen, pravil: „Ano, třeba med. Nebo taky něco pro Prasátko a ostatní.“

(P) „No a kde najdeme tolik zvířátek, aby chtěla med z velké výrobny medu?“

(K) „Určitě jsou nějaká v okolí. Ale měli bychom jim postavit cestu, aby se nám cestou sem neztratila.“

(P) „Ale to bude spousta práce, proč bychom to dělali?“

(K) „Protože dostaneme odměnu, zvýšíme ten ekeneme… ekomumi… ten růst, což podle všeho znamená, že se ještě víc Hodně Dobře Pomějeme.

(P) „Aha,“ řekl Pú a už se těšil a představoval si, jak se všichni ještě víc Hodně Dobře Pomějí, a nevěděl, jestli tomu víc odpovídá koukání na plnou spíž s plným břichem, anebo chvíle, kdy s plným břichem sedí na kouzelném místě s Kryštůfkem Robinem, zatímco má doma plnou spíž. Nakonec asi usoudil, že zvítězila představa plné spíže, plného bříška a jeho oslavy narozenin s přáteli.

(K) „Je ale zcela jasné,“ pokračoval Králíček, „že cesta musí být přímá, abychom se moc nenadřeli. Tudíž nejlepší bude, když zbouráme Prasátkův dům, protože Prasátko je malé zvířátko, které má malý domeček, a tudíž to bude jen málo vadit.“

(P) „Ale co z toho bude mít Prasátko?“

(K) „Dostane odměnu. A pak mu postavíme domeček jinde a za to může dát ono odměnu nám.

(P) Pú se snažil dát si dvě a dvě dohromady. „Ale to z toho Prasátko nakonec nic mít nebude.“

(K) „Ale bude, protože v závěru dostaneme odměnu všichni a všichni se Hodně Dobře Pomějeme. Když domeček nezbouráme a nepostavíme jinde, nebude žádná cesta a nebudou žádné odměny. Takhle k nám ostatní zvířátka najdou cestu a budou nám dávat odměny, jednu za druhou a někdy nám vypomůžou s prací.“ Třeba na mém poli, pomyslel si.

(P) „Hlavně, že to pak bude všechno za námi a budeme se moci s těmi odměnami natáhnout na sluníčku,“ uvolnil se Pú.

(K) „No počkej, Pú, to by se nám ale ten růst zase zastavil a měli bychom se málo Hodně Dobře. My, my pak musíme ty odměny vzít a musíme z nich udělat dvakrát tak větší odměny a tak dál. A můžeme třeba pokácet druhou půlku lesa a udělat z něho domečky a nábytek a namísto něj další pole a výrobnu medu a bude k nám jezdit spousta zvířátek a některá z nich u nás mohou v těch domečcích za odměnu, samozřejmě pro nás, bydlet a už nebudou muset pro med chodit tak daleko. A všechna zvířátka si pořídí lepší a větší domečky.“ Jak se tak Králíček rozjel, tak zase zpomalil, neb si všiml, že všichni usilovně přemýšlí.

(P) Pú se opravdu usilovně zamyslel. „Králíčku, ale když se ty odměny pořád budou tak zvětšovat a ta pole a výrobny medu a cesty taky, kam se potom všechny dají? To si každou chvíli budu muset pořizovat větší domeček a větší bříško.“

(K) „Ale tak bude opravu vidět, jak se Hodně Dobře Pomíváš, když si můžeš pořídit velký domeček.“

(P) „Když mě v něm nikdo nenajde, jak může vědět, že se Hodně Dobře Pomívám? Nestačilo by to jenom říct?“

(K) „Prostě to uvidí,“ dodal netrpělivě Králíček.

(P) „A kam budeme chodit na procházky? Vždyť všude něco bude stát a naše domečky se tak zvětší, že to k tobě budu mít sotva několik kroků. Jestli je to tak,“ dodal Pú, „tak se nechci Hodně Dobře Pomět.“

(K) Představa, že se Púův domeček objeví v těsném sousedství toho Králíčkova, a z druhé strany velká výrobna medu, uvedla už i Králíčka v pochyby. Pocítil, že ten růst bude muset ještě pobrat s Kryštůfkem Robinem, že takto to určitě nikdo nemohl myslit, ať už s domečky, výrobnami či odměnami.

(P) Pú se zamyslel znovu a řekl, že by se zrovna doopravdy Hodně Dobře Poměl, kdyby si dal svačinu, kterou si přinesl, a podělil se s Prasátkem, které z toho všeho už tak mělo hlavu kolem.

A tak si dali svačinu… A přitom si nikdo nic raději nemyslil, až na Púa, který uvažoval, kdo takovou věc mohl vymyslit, že musel mít určitě dlouhou chvíli, nebo si chtěl ze zvířátek vystřelit, že i ono, malé velké zvířátko ví, že nic neroste věčně, ani strom, ani včelka, že to bychom se tady všichni ani nevlezli a pak bychom všichni praskli. A že bychom se doopravdy Hodně Dobře Nepoměli.

blog comments powered by Disqus