Tolik z anonymní zpětné vazby jedné ze studentek mého letošního kurzu HEN 445 Ekonomie a životní prostředí II. Poznámky se týkaly jejích pocitů z tzv. Sokratovského dialogu, netradiční formy hodnocení, kterou jsou posluchači nuceni absolvovat. To už se ale z „posluchačů“ mění v aktivní činitele, musí si totiž vybrat téma a případně druha či družku (Sokratovský dialog lze tvořit ve dvojici, ale i samostatně) a dát se do toho. Cílem je formou dialogu konfrontovat bytost (nemusí to být – jak je vidno z následujících ukázek – člověk), která vychází z mainstreamového ekonomického diskursu, s bytostí, která se snaží dekonstruovat předpoklady některého prvku tohoto diskursu. Anebo méně učeně: tak, jak to kdysi dělal Sokratův žák Platón ve svých dialozích, postava, hájící barvy „ekologické ekonomie“ by měla postavu, hájící barvy „mainstreamové ekonomie“ dovést pomocí promyšlených otázek k zapochybování o některých neprozkoumaných předpokladech, z nichž její obor vychází. Případně nahlodat alespoň čtenáře. Anebo možná ještě méně učeně: udělat si tak trochu legraci z konvenčního ekonomického myšlení, které stále hlouběji zabarvuje naši každodennost. I když důsledky toho procesu, jak jemně naznačují i dialogy níže, vlastně ani tak legrační být nemusí.

Letošních Sokratovských dialogů se urodilo asi dvaadvacet a byly povětšinou mimořádně zdařilé. Osm nejlepších jsem proto nabídla Halasu a čtyři z nich, které redakci nejvíce oslovily, najdete v této příloze. Až se s námi vydáte do pohádky a do samoobsluhy, do Stokorcového lesa a Chočských vrchů, můžete se zároveň vydat i do krajin vlastního nitra a podívat se, která ekonomická paradigmata se tam procházejí vám…