Kulturní okénko | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 30. ročník

Kulturní okénko

Do rubriky Kultura napsala Tereza Cajthamlová (Úterý,  9. březen 2010)

Musím se vám k něčemu přiznat. Dříve jsem měla velké předsudky vůči klasickým dramatům. Konkrétně šlo o hru Romeo a Julie. Na svou obhajobu bych ráda uvedla, že má nedůvěra vůči Shakespearově snad nejznámějšímu dílu pramenila z osobní zkušenosti. Ještě v dobách studia na gymnáziu jsem totiž byla profesorem češtiny donucena ke zhlédnutí tohoto představení v podání jakéhosi severočeského souboru. Hru nastudovali ve velmi moderním pojetí, Julie na sobě měla roztrhané džíny a Romeo za ní jezdil na motorce. Aby režisér podtrhl nadčasovost díla, nechal všechny herce deklamovat původní text. Balkónová scéna, která se odehrávala na posprejované zdi, ve mně tenkrát vyvolala upřímný smích. A dodnes také nechápu, proč hlavní hrdince rodiče dovolili piercing i kérku na rameni, ale důsledně jí zakazovali stýkat se s Romeem.

Když mě proto na začátku zkouškového období někdo z facebookových přátel pozval na hudební představení Romeo a Julie – Příběh ulice, chtěla jsem pozvánku s díky odmítnout. Pak jsem si ale všimla, že si muzikál připravily děti z taneční skupiny Dance the Yard společně s pedagogy z občanského sdružení IQ Roma servis. Dostala jsem strach, že by na romské tanečníky (kteří si navíc vybrali tak nešikovně zrovna tohle dílo) nikdo nepřišel a nakonec jsem tedy zatla zuby a vypravila se je podpořit. Spletla jsem se hned dvakrát. Sál sklepní scény divadla Reduta byl naplněný k prasknutí na obou lednových představeních. Pohybově i hudebně nadaní herci a herečky mě navíc přesvědčili o tom, že příběhu o velké lásce i velké nenávisti čas rozhodně na aktuálnosti neubral. Ze Shakespearových veršů nezbylo nic, přibyly ale zážitky lidí, kteří denně žijí mezi dvěma znepřátelenými světy: romským a českým.

Shodou okolností dostali stejný nápad i herci Divadla v karanténě. Na jejich adaptaci Romea a Julie v divadle Buranteatr jsem šla už bez váhání. A opět jsem nelitovala. Scénář, na kterém se podílel mimo jiné i student naší fakulty Jan Motal, se už podobal originálu více. Známý příběh byl ale podbarven romskou hudbou, tancem a kulturou, o které my gádžové víme tak málo.

A tak bych vám, kteří také trpíte nějakým druhem předsudků, ráda vzkázala, že vše se ještě dá napravit. A třeba zrovna 31. března v 19.30 v Buran­teatru, kde budou hru reprizovat členové Divadla v karanténě. Anebo 22. dubna v 19.00. V ten den se totiž chystají před diváky znovu předstoupit tanečníci z Dance the Yard.

blog comments powered by Disqus