A to jste si teprve před chvílí přebírali maturitní vysvědčení! Padnete zpátky naznak a zavřete oči. Za víčky se vám míhají obrazy: desítky knih a seminárek, litry kafe a laciného alkoholu, nějaká ta láska a nevázaný sex, tříměsíční pocit světovosti na Erasmu střídaný pocitem ponížení při brigádě za mrzký peníz.

Tři roky či pět let v životě jedince minou proklatě rychle. Nová rubrika „Co se psalo ve starých Halasech“ nám ukazuje, že čas funguje podobně i s institucemi. V minulém čísle jsme si v ní mohli přečíst, jak byl ještě v předchozím desetiletí školní server natolik slabý, že neumožňoval posílání mailů, a i těch pár počítačů s nejmodernějšími windowsy 3.11 a přístupem do World Wide Webu (!) bylo stejně pořád obsazených. Na předposlední stránce tohoto čísla si zase můžeme připomenout, že ještě před sedmi lety studenti chodili s papírovými indexy po kapsách.

Ačkoliv můžeme být rádi, že studujeme zrovna v pohodlné notebookové době, není všechno zlato, co se třpytí. A že ona se naše fakulta třpytí fest.

Listy tohoto Halasu jsou zaplněny ne zrovna milými zkušenostmi studentů s jejich učiteli. Jen se račte podívat.

Když kantoři nedodržují své povinnosti, nevypisují termíny, neopravují písemky v termínech, neposkytují sylaby, mění podmínky ukončení kurzu, jak se jim zlíbí – je to svinstvo. Svinstvo, které je z naší fakulty potřeba vymést. Košťata ale nemůžeme nechat uklizečkám. Jen naše ruce je mohou přesně zacílit.

Až se jednou budeme ohlížet za těmi lety studia, řekneme si, že jsme do nich dali maximum a že jsme si pohlídali, aby nám i škola dala to nejlepší, co mohla? Nebo si budeme nadávat do idiotů a litovat, že jsme tehdy neměli zájem nebo kuráž sebrat rozum do hrsti a investovat energii do něčeho, co opravdu mělo smysl? To záleží jen a jen na nás, vážení.

Přeji příjemné čtení o nepříjemných věcech.

blog comments powered by Disqus