Hlava I: Nejsem prase

Psaní na počítači skýtá neomezené možnosti, přesto je lepší se trochu omezit. Ve stručnosti opravdové základy jakéhokoli veřejného psaní na počítači: Tečku, čárku, středník, dvojtečku, otazník, vykřičník dělám hned za slovem, pak teprve dám mezeru a pokračuji dalším slovem. Mezi uvozovkami (závorkami) a příslušným slovem nedělám žádnou mezeru! Před první a za poslední uvozovkou (závorkou) mezeru dělám. Odstavce odděluji enterem.

Nic nepotěší víc, než dvoustránkový text, kde editor musí opravit každou mezeru…

Hlava II: Žádné romány

Křesťané mají Boha, muslimové Aláha, já mám Počet znaků (včetně mezer). Mám-li počet zadaný, dodržuji ho (plus minus sto znaků, více opravdu ne). Editora nezajímá, že mi článek vychází o tři sta znaků více, prostě ho zkrátím – když to dokáže on, já také. Pokud je můj problém vážnější, okamžitě se hlásím editorovi a domluvíme se, co dál.

Sazeč je chlapík, ale stránka, kde je jeden text „desítkou“ a druhý „šestnáctkou“ nevypadá dobře…

Hlava III: Včas!

Mám a uctívám i druhého boha – Uzávěrku (Deadline). Někdy se dá překročení pochopit, někdy ne, každopádně vždy při problému dám vědět editorovi hned, jak o problému vím.

Uzávěrka není čas, kdy nad článkem začínám přemýšlet a zjišťovat první věci, ale kdy ho již mám napsaný, anebo ho odesílám.

Hlava IV: Co dělá článek článkem

Dobrý titulek, zajímavý perex, můj podpis. U delšího článku mezititulky.

„Beseda s Novákem“ opravdu není vhodný titulek. „Nasranej děkan“ zní lépe, ale ne do Halasu.

Hlava V: Bez medailonu a phota není správného článku

Píšu-li článek o konkrétním člověku (platí i pro rozhovory), napíšu krátký medailon o této osobě. Ke každému článku patří fotka – při zadání článku zjišťuji, kdo ji pořídí.

Medailon je stručné představení osoby, vztažené k článku. Nikoli úplný výčet profesí, titulů, letopočtů, nemocí…

Hlava VI: Quellen

Nejsem v BBC, u jednodušších, kratších a bezproblémových věcí si dovoluji jeden zdroj. Pokud kterýkoli ze tří zmíněných přídavků neplatí, pídím se po dalším zdroji. V názorových žánrech naopak tlumočím svůj názor, tam citování zavání vykrádáním či nedostatkem svého názoru, zdrojování zase formálním žánrem.

Hlava VII: Napsáním to nekončí

Článek vložím do KUSKUSu tak, jak mě to naučili (pro zapomnětlivé více viz níže).

Hlava VIII: :)…

Na jeden článek mi musí vystačit jeden smajlík, tři tečky používám jen v publicistice.

Tři tečky značí otevřený konec a zpráva s otevřeným koncem je špatná zpráva.

Hlava IX: Ako vlastne?

Češi česky, Moraváci česky, Slováci slovensky. Spisovně (není nutné v publicistice). Ve chvílích nejistoty listuji v Pravidlech českého (slovenského) pravopisu.

Hlava X: Zkratky

Nepíšu. Dobrá, ale jen u těch nejznámějších věcí. Píšu-li o něčem vícekrát, napoprvé do závorky „definuji“, pak používám zkratku.

„FSS MUNI“ a „MUNI“ jsou ošklivé, obludné zkratky, kterých se hledím vyvarovat, seč mi síly stačí! Všichni víme, kde studujeme, budeme psát „naše fakulta“, „naše univerzita“.

Hlava XI: Co nikdy nenapíšu

„ČR“

„EU“, pokud nevyčerpám jiné možnosti (Evropská unie, unie, členské země…)

„A. Průša“ – buď to krásné jméno rozepíšu celé, nebo zůstanu jen u příjmení.

„10. 4.“ „10. dubna“ je už lepší. Platí i pro jiné dubny a jiné měsíce.

Akademické tituly ve zpravodajství.

Letopočet aktuálního roku.

Část článku v přítomném čase, část v minulém – nemá-li nějaký vyšší smysl.

Datum na samý začátek článku.

Hlava XII: Co vždy napíšu

Čárku mezi spojeními „jak, tak“; „buď, anebo“; „tolik, kolik“ a dalšími.

Hlava XII: Základ základů na závěr.

Píšu-li článek a jednám s lidmi, vždy je lepší řešit vše osobně, na mejly se příliš nespoléhám. Pokud s někým mluvím, dotyčný vždy musí vědět, že jsem z Halasu a hodlám jeho výroky použít pro svůj článek.

Skryté kamery, mikrofony a focení ve vířivkách přenecháváme jiným kolegům…

Závěrečná ustanovení

Xtero Halasu nabývá platnosti dnem, kdy přijmu jeho obsah a začnu se jím řídit. Nikdo netvrdí, že každý jeho bod je tak důležitý, že jeho neplnění Halas položí. Některé body však mají váhu velkou, jiné zpříjemňují editace a žádné pro mne neznamená velkou námahu navíc. Proto mi nic nebrání ho dodržovat.

Příloha I: Žánry a jejich náležitosti

Píšu-li cokoli s přímou řečí, nebojím se s ní pracovat. Když někdo koktá, taky nepřepisuji všechny slabiky, stejně tak když někdo mluví nespisovně, já přepisuji spisovně. V přímé řeči mohu škrtat, upravovat, zkracovat, přeformulovávat, přehazovat slovosled i větosled. Jediné, co nesmím změnit, je smysl vyřčeného, i když bych sebevíc rád…

Komentáře typu „A teď se podívám“ „Pojďme dál“ atakdále atakpodobně si odpustím. Editor je těžce nese, čtenář ještě hůř…

Anketa

U lidí potřebuji mít jméno a příjmení, věk, studijní obor a fotku. Nic víc, nic míň, cokoli jiného je špatně.

Hlídám si, abych neměl výrazně zastoupen jen jeden obor. Lidé z redakce samozřejmě nezpovídám.

Ptám se tak dlouho, dokud neseženu rozdílné odpovědi.

Rozhodně titulek neodbudu tím, že do něj fláknu otázku. Podobně perex o tom, kde všude jsem chodil, není úplně to, co by čtenáře muselo zajímat. Nejlépe v titulku shrnu názor většiny (pozor na zobecňování – „Cizincům se u nás líbí“ x „Všem se u nás líbí“) nebo vyberu zajímavou odpověď či část odpovědi; do perexu napíšu mimo jiné otázku, také mohu napsat nějaké zajímavější odpovědi.

Nedodávám za anketu žádné hodnotící závěry.

Anketa, kde mají všichni stejný názor, je špatná, anketa, kde mají všichni stejný názor a stejný obor, je na hovno.

Stórka

Píšu něčí příběh, vycházím z jeho vyprávění, hodně (nebo spíš rozumně) cituji, soustředím se na zajímavější, pikantnější, bulvárnější věci, nemusím popsat úplně každý životní okamžik daného jedince.

Dlouhý, nezáživný text nikoho nezajímá, stejně jako chronologický výčet všech úspěchů a pracovních výsledků. Citace to nezachrání, ale oživí, vždy ale záleží na autorovi! Ze sebelepšího příběhu jde udělat nuda k uzoufání snadno a rychle, naopak to bohužel platí jen do určité míry.

Reportáž

Prosím, neplést si se slohovou prací ze střední! Reportáž je subjektivní, jde o umělečtější, publicistický žánr. Nechrlím fakta, popisuji i „věci“ jako atmosféru, náladu, prostředí, barvy, lidi… hodnotím, komentuji, zaznamenávám, nemusím se držet chronologie, mohu střídat detail s větším celkem…

1. listopadu jsme přijeli na místo… potom jsme šli jinam… pak přišel Tamtem… nakonec jsme jeli domů… není reportáž!

Zpráva

Ze zprávy musí být jasné „co“, „kdy“, „kde“ se stalo, nebo „co“, „kdy“, „kde“, „kdo“ udělal. Má-li to i své „proč“, napíšu i o něm. Na zprávě si necvičím svůj ostrovtip ani neobvyklé vyjadřovací prostředky, nýbrž schopnost stručně sdělit novinku, případně jednoduše a pochopitelně převyprávět nějakou událost. Což neznamená, že budu suchý a nudný – už jen výběrem toho důležitého a podstatného mohu ovlivnit to, jestli zpráva bude dobře a zajímavě napsaná.

Pokud mám chuť napsat zprávu nějakým neobvyklým způsobem, domluvím se s editorem.

Po přečtení musí být čtenářovi jasné, co je obsahem sdělení, takže ho nenapínám nesdělením například data události, také jeho pozornost nenapínám tím, že to hlavní napíšu až na závěr, naopak – začnu tím nejdůležitějším!

Příloha II: Vkládání článku do Kuskusu

V Kuskusu zadáváme článek tak, aby se nám líbil, když klikneme na odkaz Číst článek. V článku je možné psát tučně a kurzívou. Odstavce děláme dvojitým odsazením.

Mezititulky je možné psát také –

pomocí dvou křížků (##) vedle sebe (na Windows se píšou stiskem AltGr + X, na Macu Option + #). Na příkladu vidíte, jak vypadá zápis těchto odstavců.