Představení se konalo ve středu 13. října od půl osmé v atriu naší fakulty. Připravit se alespoň trochu na dramatický počin, jehož autory jsou sami protagonisté a děj je situován na pustý ostrov plný racků, nebylo dobře možné.
Scéna Hry byla jednoduchá, ale o to více působivá – stůl, židle, velká truhla, podivné dřevěné konstrukce, jež se v průběhu hry ukázaly být stylizovanými křídly, a kusy novin rozházené po zemi dokreslující představu pustiny a odtrženosti od světa. Mezi nimi dva muži, Pan K. a Pan S. (Vít Jakubec a Martin Kula). Dva podivínští trosečníci žijící na ostrově mezi racky, pozorující jejich svět a chování, navyklí na jejich životní cykly, jednoduchost a nekomplikovanost svobodné ptačí existence. Hra. Hra metafor, hra se slovy. Proč vlastně Hra? Hra na otázky a odpovědi, hra na život a jeho podstatu, hra na racky. Dva muži vytržení ze shonu a stresu, politiky, válčení, hlouposti společnosti. Dva ztracenci komunikující spolu, se světem blízkým i vzdáleným, také s racky a šílící z jednotvárnosti a stejnosti života na ostrově. Vtipkují, jsou však zoufalí. Hra? Racci lidi nenahradí.
Máme tu ale tajemství, věc, o níž se ve hře nemluví – divák nezná ono JAK, po kterém se pídí už od začátku, a neví ani PROČ. Nevíme, jak a proč se Pan S. s Panem K. na ostrově octli, a nevíme ani, jak dlouho už v onom podivném soužití jeden s druhým a s racky existují. Doba sedmnácti let je posléze odhalena, neznamená ale vlastně víc než číslo, na němž může být na jedné straně demonstrováno zoufalství světa bez kultury, modernity a pokroku; na straně druhé ale i svoboda, kterou získali, útěk k přírodě a jednoduchosti, odhled od válek, korupcí, loupeží nebo vražd. A kdesi v šelestu racčích křídel se donekonečna ozývá ono Hra. Hra na ostrov, na jehož půdě se dva lidé vzdálili zbytku společnosti a jejím problémům natolik, že se bojí vrátit zpátky, přestože po návratu touží. Jsou jinde. Po několika neúspěšných pokusech o opuštění ostrova se nakonec rozhodnou vytvořit si křídla z peří racků a vzlétnout vstříc svému a přesto cizímu světu lidí. Křídla jsou zde jistě metaforou svobody a připomínkou slavného Ikara, který, ač plný nadějí a snů, nedolétl daleko. Pánové S. a K. dolétli, kam chtěli. Oba… Otázkou zůstalo, jestli šťastně.
Divadlo skončilo. Performance dvou herců, živelnost při předvádění racků, vykořenění, šílenství, zoufalství, kterému pánové S. a K. propadali v ostrovní izolaci, ale i nadšení, vzrušení, radost, zklamání. Hra. Moderní a lehce absurdní, připomínající možná čekání na onoho pověstného Godota, který nešel. Zde se ale protagonisté odhodlali k činu a vzlétli jako rackové, aby našli, co ztratili, nebo aby spadli do ještě větší samoty. Člověk je totiž tvor společenský. Hra… skončila.
Fotogalerie
