„Moc se mi líbilo, jak byl pan Kroupa bezprostřední. Došel v saku s výložkama, posadil se na stůl a začal vyprávět," byl přístupem reportéra nadšen student žurnalistiky Tomáš Chalupský.

Janek Kroupa přednáší na téma novinářské etiky (autor: Magdaléna Křížová)

V souvislosti s kauzou Morava byl Janek Kroupa kritizován za rozpor s etickým kodexem novinářů. Pomocí zinscenovaných fotografií Vlastimila Tlustého a zřízení fiktivní detektivní společnosti vytvořil virtuální situaci. Kroupa a jeho tým použili kvůli zajištění důkazních materiálů zvukové nahrávky a několik skrytých kamer. Tento způsob byl podle jeho slov jediným možným, jak se dostat do vrcholné politiky inkognito a odhalit případné nepravosti. Politici by prý jinak otevřeně nemluvili. Je to ale etické? Kroupa tvrdí, že novinář nesmí vytvořit zcela virtuální situaci, která by se bez něj nestala. Naopak může zrekonstruovat situace volně se odehrávající i bez něj.

Základním východiskem pro využití skryté kamery je podle něj naše podezření, známost kontextu a představa, co bude výsledkem natáčení. Pokud toto platí, může novinář skrytou kameru použít. Za největší prohřešek považuje natáčení někoho, kdo odmítl rozhovor s novináři a je pouze svědkem, ne aktérem kauzy. „Musíte držet slovo a dodržovat off record,“ doporučil zájemcům o budoucnost investigativního žurnalisty Kroupa. „Pokud ale nevěříte svému šéfovi, raději to vůbec nedělejte,“ dodal.

Janek Kroupa je až na výjimky s výsledky svého pátrání a reportáží spokojen. Novináři podle něj nejsou policisté, smyslem jejich práce není lidi zavírat. Jejich zodpovědností je odvysílat nebo napsat pravdu.

„Já se nebojím o život. Je ale dobré si uvědomit, že se může něco stát. Taky vím, jak se zbavit sledování nebo jak to zjistit. Otočit se na dvouproudé silnici nejlépe i s kolejemi. Nebo dům se dvěma vchody. Ale to vám povím, žít s ochrankou je na prd,“ shrnul svoje povídání.

blog comments powered by Disqus