Program Multimediálního dne přilákal především středoškoláky. „Jedná se o propagaci projektu pro zlepšení výuky žurnalistů a také o den otevřených dveří pro studenty středních škol,“ osvětluje vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Rudolf Burgr. Účastníci proudí do atria. Razí si cestu mezi velkými fotografiemi z reportážních akcí, až přicházejí ke stánkům prezentujícím různá média. Petr Škarda, vedoucí brněnské redakce Sedmičky se snaží zaujmout přítomné profesionálními fotoaparáty. Zájemci si smí přístroj půjčit a zkusit si sami něco vyfotit. „Fotila jsem kluka na skákacích botách. Svou fotku na titulní straně novin jsem si mohla odnést na památku,“ raduje se studentka žurnalistiky na naší fakultě Kateřina Svobodová.
Asi největší atrakci představuje zelené plátno, na které míří reflektory a kamera. Hned vedle stojí televize s vyobrazeným virtuálním prostředím. Kdo si před plátno stoupne, stává se najednou komentátorem na stadionu nebo v televizním studiu. U jiného stolku předvádí redaktoři Mladé fronty Dnes, jak se dělají noviny. Živý ruch v atriu se mísí s hudbou, kterou pouští studenti prezentující Rádio R. Rozhlasoví moderátoři návštěvníky lákají, ať si nahrají svůj vlastní vzkaz do vysílání. Pomalu končí prezentace jednotlivých médií a pozornost se obrací na právě přicházející známé mediální osobnosti.
S časem o závod
Jedna z organizátorek představí divákům v atriu pozvané hosty. Na workshopy a besedy už za nimi ale musí návštěvníci do dalších pater budovy. Na výběr mají tři tematické cesty. Program „Novinář v akci“ přináší válečné zpravodaje. O sportu v médiích mluví Robert Záruba i sportovci samotní. Třetí cesta představuje moderátory a žurnalistické hvězdy.
Besedy se různě překrývají, takže není možné shlédnout všechny. Poutavě vyhlíží debata na téma moderátor publicistiky s Janem Musilem. V programu stojí, že se bude odehrávat v učebně U34 + Rádiu R. Co znamená plus Rádio R, se však nikde neuvádí. Kdo se ale kvapně vydává k první uvedené posluchárně, nikam spěchat nemusí. Uklízečky teprve vysávají. Po několika minutách je asi desítka čekajících diváků vpuštěna dovnitř. V učebně stojí velký oválný stůl. „Máme si sednout k němu?“ šeptají si ostýchavě studenti a nedočkavě přešlapují.
Po chvíli přichází rozesmátý kluk v bundě a čepce. Je to Honza Musil, který zve přátelsky všechny ke společnému stolu. Studenti usedají a naslouchají mu jako rytíři králi Lancelotovi. Známý moderátor má co říci, nechce však vést monolog a vybízí tedy k otázkám. Žádné nepadají, a proto je začíná pokládat sám. Vyptává se na televizi, internet, zajímají ho oblíbené pořady studentů. Vtom se osmělí první divák a uctivě ho osloví vykáním. „Všichni mi tykejte, já jsem zvyklý na tykání,“ opravuje jej Honza. Atmosféra je příjemná a čas utíká jako voda.
Bojová hra s orientačními tabulemi
K jednotlivým bodům programu mají studenty, kteří jsou v budově poprvé, navést orientační tabule. Při hledání místa konání besedy s vojenským velitelem to však spíš vypadá, jako by organizátoři připravili pro návštěvníky bojovou hru. Správnou učebnu nakonec úspěšně nalézá i studentka Gymnázia Tomáše Garrigua Masaryka v Hustopečích Eva Rácová a k dnešnímu dni dodává: „Je dobře, že máme možnost zjistit, jak co funguje. Z programu jsem absolvovala od každého něco. Na workshopy jsem ale čas neměla, je toho opravdu hodně.“ Konečně se objevuje také posluchárna s Martinem Janečkem, vojenským velitelem a vedoucím Kurzů přežití pro novináře. Osobitě představuje svou profesi, o vypjatých krizových situacích ale hovořit nechce.
Ještě se najde místo na diskusi s moderátory publicistiky a zábavy. Pár opozdilců pospíchá k posluchárně, kde se jim u dveří dostává upozornění: „Běžte potichu, vysíláme přímo do rádia.“ Otevírají tedy opatrně dveře a vchází dovnitř. U stolku s mikrofony sedí i moderátorská hvězda Adela Banášová. Diskutující vzpomínají na dobu dávno minulou a rozebírají rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční televizí.
Před třetí hodinou odpoledne program končí a pozvaní hosté se s návštěvníky loučí autogramiádou v atriu. Návštěvníci odcházejí z fakulty spokojeni. Možná se sem někteří z nich jednou vrátí jako studenti žurnalistiky.
blog comments powered by Disqus