Město, moře, krize…stavení? KUŘE | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 33. ročník

Město, moře, krize…stavení? KUŘE

Do rubriky Kultura napsala Dana Kristlová (Pondělí, 29. listopad 2010)

Ve středu 27. října mohli studenti na půdě naší fakulty opět přivítat již zavedené divadlo DNO (jistě známé díky hře Svět podle Fagi, kterou zde představili v září). Tentokráte si pro naši fakultu připravili hru s poněkud neprůhledným názvem KUŘE. Kus komorní, ale zato velmi svérázný a originálně ztvárněný.

Hra s podivným názvem KUŘE, vykládaným aktéry jako akronym Krize Umělce Řešícího Existenci, byla inspirována komiksem Marjane Satrapové Kuře na švestkách, v němž hlavní hrdina, íránský umělec, přijde o svůj cenný hudební nástroj a v marné snaze sehnat si nový, jemu podobný, ztrácí smysl života a rozhodne se zemřít. Na smrt pak čeká po dobu sedmi dnů, v nichž jsme konfrontováni s jeho životním příběhem.

KUŘE, s volným podtitulem Loutková existenciální štvanice, vzniklo na motivy zmíněného komiksu jako originální autorský a herecký počin Jiřího Jelínka a Marie Jansové. Nejlépe by se dramatický kus, který jsme měli možnost zhlédnout, dal popsat slovy: nečekaný, netradiční, příliš absurdní, a také miniaturní. Tedy v podstatě ona loutková existenciální štvanice. Hra je opravdu komorní a vyžaduje vnímavého a trochu jiným typům divadla otevřeného diváka, který se nezalekne experimentu s formou. Ideálním je pro KUŘE malý sál s dobrou akustikou. Divák zaplesá, když si zvolí místo blízké jevišti s dobrým výhledem na veškeré dění na scéně skládající se zde z futrálu od houslí, několika nepříliš velikých hrdinů (především starých a až přízračných hraček suplujících zde lidské postavy) a rekvizit.

Dva herci velkého hlasového nadání a se smyslem pro lehké absurdno pak dovedou s těmito „hračkami“ rozehrát opravdu velké divadlo plné metafor, slovních her a jakoby improvizovaných replik. Hlavním hrdinou KUŘEte je božský pan K. (Karel), houslový virtuos, který ztratí svůj nástroj a snaží se sehnat si jiný, stejně vzácný a dokonalý. To ale není jednoduché a Karel si nakonec uvědomuje, že ani možné. Zoufale pociťuje svůj vlastní umělecký konec a rozhodne se zemřít – a sedm dní čeká na smrt. Těchto sedm dní se ve hře střídá klidně a formálně jako listy kalendáře a v každém dni se divák dozvídá něco o Karlově životě. Proniká do jeho dětství, dospívání, vztahu s bratrem a vztahů s dívkami, do prvních lásek, do jeho nitra. Dochází i na pohled na pošramocený vztah k vlastním dětem a podivné cosi (ale rozhodně ne štěstí, lásku a pochopení), které Karel prožívá se svou ženou. To ho trápí, deptá a spolu s jinými problémy narušuje jeho stabilitu. Nakonec divákovi dochází, že to nebyly housle, které zapříčinily pocity marnosti a Karlovu životní prohru. Po sedmi dnech přichází Duch smrti, aby po přátelském hovoru božskému K. klidně dal, co si tolik přál…

Hra je od začátku do konce absurdním loutkovým panoptikem, ve kterém se divák orientuje zprvu nesnadně, protože nechápe; je sbírkou podivných postav a tvarů, předmětů z vetešnictví, pokřivených charakterů, tužeb a šílených stavů mysli. Další hra o hledání a ztrácení sebe sama, snad proto, že některá témata jsou věčná a dají se zpracovat na sto a jeden způsob. Hlasová a dramatická práce herců, tu a tam podtrhávaná zvuky metronomu či melodií dětské ukolébavky, však rozhodně stojí za zhlédnutí a zažití. Stejně tak jako stojí příběh za zamyšlení…

Fotogalerie

blog comments powered by Disqus