Tři otázky pro… Alexandra Průšu

Do rubriky Kultura napsala Dana Kristlová (Neděle, 5. prosinec 2010)

Průšovo úchylné-umělecké divadlo nebo také zkráceně P.U.D. fungující pod vedením všestranného Alexandra Průši je divadelním souborem naší fakulty, souborem netradičním a s velmi podivným názvem, zato ale se zajímavými a originálně ztvárněnými představeními. Za své pětileté fungování se v něm vystřídalo již bezmála padesát herců, kteří si vyzkoušeli jak hry původní, tak převzaté, stejně jako hry „tak napůl“. Pro své zcela první představení Potopa si například vypůjčili a dle vlastních potřeb upravili dvě hry Davida Drábka, jednoho z držitelů ceny Alfréda Radoka.

P.U.D. známe nejen díky jejich hrám, ale do povědomí se divákům vetřeli také svébytnými kabarety s tematikou disciplinárního řízení. Na činnost studentského divadla s opravdu nezapomenutelným názvem jsme se zeptali jeho zakladatele, vedoucího a jednoho z režisérů, Alexandra Průši.

Jak tě vlastně napadlo založit divadelní spolek?

Už na gymnáziu jsem chodil do dramaťáku, pak jsem začal studovat v Hradci Králové a potom tady v Brně. Už když jsem byl v Hradci, tak jsme v mém domovském Kladně měli pokračování toho tehdejšího školního dramaťáku. Ale protože jsme každý studovali někde úplně jinde, setkávání bylo docela komplikované. Asi půl roku na to jsem si řekl, že bych s divadlem chtěl pokračovat. V Brně jsem pak prošel asi dvěma konkurzy, ale ani jedno z těch divadel nebylo úplně to, co bych si představoval. Tak mi nezbylo nic jiného, než si založit svoje vlastní.

Kdo vymyslel název divadla P.U.D.? Ty?

Ne, ne to jsem nevymyslel já. Proč si to všichni myslí? Zkoušeli jsme tehdy asi rok a půl jednu divadelní hru a když jsme pak měli necelý měsíc před premiérou a začal jsem vytvářet webové stránky divadla, došlo mi, že nemáme název. Tak jsem na jedné zkoušce udělal dílnu, v rámci které měl každý vymyslet název pro naše divadlo a formou reklamy ho odprezentovat ostatním. Někteří přišli se jménem Průšovo úchylné divadlo, co se mně osobně tedy vůbec nelíbilo (smích). Ale pak se nějak chytilo a do měsíce jsme si tak sami začali říkat. Takže mi nezbylo, než do názvu vnutit ještě slůvko „umělecké“. Je ale pravda, že název máme výrazný. Někdy až moc, když se třeba chceme dostat na nějakou seriózní akci nebo jednáme s fakultou, je nejlepší používat zkratku P.U.D.

Jsi spokojený s fungováním svého divadla?

Jsem takový věčný nespokojenec. Vždycky by všechno mohlo fungovat lépe a v našem divadle obzvlášť. Samozřejmě jsem rád, že se něco takového podařilo založit a považuji to za svůj veliký úspěch. Jsem rád, že jsme fungující divadlo s dobrým repertoárem a že proděláváme určitý vývoj kupředu. Vždycky se snažíme hrát něco, co má určité sdělení a myšlenku. Myslím si, že divadlo má velkou naději fungovat dál i beze mě jako školní divadlo. To považuji za úspěch a jsem za to opravdu velmi rád. Těší mě, že se nám povedla premiéra naší první divadelní hry, kterou jsme nakonec uvedli šestnáctkrát, což je na amatérské divadlo skvělé. Dokonce i po šestnácté jsme se náramně bavili. Samozřejmě však existují i věci, které by mohly fungovat lépe. Ale tak je to všude.