• narozen 1977 v Brně
• vystudoval Filozofii na FF a Mediální studia a žurnalistiku na FSS
• 1997–2004 – redaktor a editor MF Dnes
• 2004–2005 – asistent Katedry mediálních studií a žurnalistiky
• od roku 2005 šéfredaktorem Deníku Rovnost (nyní Brněnský deník)
• jako reportér působil například v Afghánistánu či Namibii
• na FSS nyní přednáší kurz Etika a média

Když jsme vešli do kanceláře Pavla Macků v Brněnském deníku (dřívější Rovnost), předběhl ho ve vítání jeho labrador Karlíček. Než ho stačil páníček odvolat, olízal nám obě ruce. Poté nás přátelsky a nenuceně přijal také sám bývalý Halasák. Po rozhovoru se Macků nechal ochotně vyfotit s obrazem zakladatele Rovnosti a se svým psem.

K žurnalistice netíhl Macků odmalička. „Já jsem nikdy nepsal. Hlásil jsem se dvakrát na práva, ale tam mě nevzali,“ vzpomínal současný brněnský novinář. Když pak zkoumal, kam by se mohl přihlásit, objevil žurnalistiku. „Tak jsem se prostě přihlásil a přijali mě. Žádný můj dětský sen to ale nebyl,“ doplnil.

Už v prvním ročníku se dostal do Halasu. „Říkal jsem si, že jsem na žurně, tak bych měl někde psát, a ne chodit jen na škopek a flákat se jako všichni. Tak jsem šel do fakultního časopisu.“ Velký dojem v něm však Halas nezanechal. „Nikdo jsme si nemysleli, že píšeme do nějakého super časáku. Halas není Washington Post. Když se naši vyučující zlobili, proč nikdo do Halasu nepíše, odpovídali jim spolužáci, že už dělají třeba v České televizi, tak proč by psali do Halasu.“ Pro Macků to byly první nevážné zkušenosti s psaním. Každá novinářská škola a praxe pro něj tehdy byla dobrá a začít někde člověk musí.

Přestože doma stará čísla Halasu schovaná má, na Halas vzpomíná jako na nudu. Redakční rady večer pro něj byly úmorné. „Na první redradě se hodinu řešilo, že nemáme polystyrenovou nástěnku. Takže jsem řekl, že ji přivezu z chalupy. Zajímalo by mě, jestli tam ještě je.“ Když se zpětně dívá na své působení v Halasu, přijde mu amatérské a „upachtěné“. „Nechci, aby to vyznělo povýšeně, ale to je můj dnešní pohled,“ přiznal současný šéfredaktor Brněnského deníku. „Paradoxně víc než to psaní do Halasu mi dalo jeho prodávání. Sami jsme si tehdy dělali kameloty, Halas byl asi za pět nebo deset korun. Takže to stání v hale na fildě a prodávání byla největší sranda. Za prvé se na to daly balit baby a za druhé se člověk naučí prodávat vlastní produkt. Navíc jsem se tam seznámil se svojí bývalou manželkou, takže za to jsem Halasu taky vděčný,“ zavzpomínal.

Podle Macků měl Halas fungovat jiným způsobem, aby byl pro začínající žurnalisty přínosný. Někdo by po článku měl přijít a říct, co bylo dobře a co špatně. „Byli jsme takoví samouci. Halas neměl žádné vedení, šéfovali mu spolužáci, kteří byli o ročník výš a někteří postupně zakrněli. Já třeba odešel do Mladé fronty a oni v Halasu zůstali. Neměli žádnou zkušenost. Já bych uvítal, kdyby Halas vedl nějaký učitel. Sice tam byla volnost, ale zase pokud někdo mohl odejít jinam, tak tomu dal přednost, protože ho Halas na dráhu novináře příliš nepřipravil,“ navrhnul. Tak sice funguje STISK, ale z něj měl Macků ještě větší srandu. Tehdy práce v tomto cvičném médiu podle něj vůbec nefungovala a byla ještě méně přínosná.

Macků z Halasu brzy odešel. „Zavolal jsem do Mladé fronty, jestli nepotřebují externistu, a oni mě vzali. To mi dalo mnohem víc, než kdybych v Halasu zůstal.“

S lidmi z fakultního časopisu se v praxi příliš nepotkává. „Když jsem přišel do Rovnosti, byla tu Vlasta Gajdošíková, ale ta odešla. Václav Štětka se stal teoretikem, Ondřej Besperát je v Aktuálně.cz a další už ne.“ Tehdy ani podle Macků lidé v Halasu nefungovali příliš jako parta. „Starší spolu na pivo asi zašli, ale my ne. Navíc my si z toho dělali trochu čurinu,“ přiblížil tehdejší redakci.

Nyní už Macků Halas nesleduje. Jako šéfredaktor musí za den přečíst spoustu novin, a tak mu nezbývá čas. Číslo s článkem o sobě však má v plánu si přečíst.

blog comments powered by Disqus