Vlk a hlad – loutková skorotma ve finsko-českém podání

Do rubriky Kultura napsala Dana Kristlová (Středa, 1. prosinec 2010)

Dejte vlkovi hlad a on pohne nejen světem vaší fantazie, ale také zažitým světem pohádek, který už vám nikdy nebude připadat stejný. Naplno si totiž uvědomíte, že možné je v něm všechno, co si člověk dokáže vymyslet. O tom se mohli diváci přesvědčit ve středu 10. listopadu, na kterou si Jakub Foll (známý performer slam poetry) pro naši fakultu připravil netradičně zpracovanou pohádku s názvem Vlk a Hlad.

Jednalo se o komorní, zato však velmi živé a originální představení dvou pohádkových příběhů propojených hlavní postavou Vlka, kterého jednoho temného zimního večera navštíví Hlad! A tato „zlá návštěva“ přinutí náhle zoufale hladového vlka jednat – tedy hledat nejbližší potravu. Cestou narazí nejen na tři malá nezbedná kůzlátka čekající na svou maminku, ale také na Karkulku a její babičku. To vše za sněhu a mrazu, svitu hvězd, lamp a samozřejmě také notného přispění talentovaných loutek a půlloutek autorovy výroby.

Hra je původně určena pro děti, poprvé byla inscenována ve finských mateřských školkách pro nejmenší publikum. Hned na začátku si mohlo publikum zvolit, chce-li celou loutkohru v českém, finském, nebo dokonce v česko-finském znění. Jak autor předpokládal, zvítězila posledně zmíněná možnost. Obecenstvo mělo možnost přepínat slovy „česky“ a „finsky“ pohádku do jednotlivých jazyků, jak se jim zrovna zachtělo, a sledovat tak Follovu schopnost okamžité reakce na publikum i okamžité slovní improvizace.

Jak už to bývá u divadel konaných na fakultě zvykem, na scéně toho nebylo mnoho. Přesto se ale Jakubu Follovi podařilo za použití dvou lampiček z Ikey, krabice od bot, síťovky, hlavy plyšového vlka, telefonního sluchátka a několika dalších běžných drobností sehrát pohádku, u níž děti tají dech a s napětím očekávají, co se stane v další minutě. Dospělí se u představení baví hlasovými, jazykovými a hereckými schopnostmi talentovaného performera i jeho vytříbeným slovním humorem.

Vlka vprostřed temné zimní noci navštíví přízračná postava hladu, který se usídlí v jeho těle a neustálým kručením a trýznivými hladovými křečemi jej nutí vydat se na cestu za potravou. Sledujeme tak vlka oděného v zimníčku (ruka, která vedla vlčí hlavu, si natáhla rukavici), kterak polehoučku kráčí sněhovou krajinou, vyje na měsíc a trápí se vlastním hladem. Tedy až do chvíle, kdy v dálce uvidí dvě světýlka (dvě lampičky) a dva domečky. Nejdříve se vydá za kůzlátky a podstoupí opravdu veliká muka pro to, aby je dostal – ale marně; následně potká v lese Karkulku a nadběhne si ji cestou k babičce.

Vlk je však v obou těchto pohádkách smolař, možná proto bylo jen logické spojit je do jednoho příběhu s touž postavou. Jeho šílenému hladu bohužel není pomoci. Pohádky totiž musí končit dobře a zjevné zlo musí být po zásluze potrestáno. I když… Vlk trpící hladem zde najednou není postavou ryze zápornou, máme totiž možnost nahlížet příběh spíše z jeho úhlu a jeho životní situace. Negativním elementem celého příběhu je tedy onen bezpohlavní, obávaný a sípající hlad, který může kdykoli přepadnout každého z nás a nikdy ho za to nikdo nepotrestá.