Kubánský disident: Když se Kubánec směje, neznamená to, že se má dobře

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Adéla Procházková (Čtvrtek, 9. prosinec 2010)

Ve středu prvního prosince mohli studenti debatovat s bývalým kubánským disidentem Rolandem Jimenézem Posadou. Jeden z mnoha dlouholetých politických vězňů hovořil o diktátorské vládě Fidela Castra a o svých pokusech o změnu. Besedu zorganizovalo Centrum pro lidská práva a demokratizaci při Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity a společnost Člověk v tísni.

Posada získal politický azyl v Česku v říjnu letošního roku. Osm let strávil ve vězení kvůli podpoře demokracie a kritice vlády Fidela Castra. Tyto aktivity vykonával jako předseda skupiny Centro Democrático Pinero de Derechos Humanos. „Vždy, když vláda takovou skupinu objeví, snaží se všem ukázat, že tito lidé jsou nepřátelé státu vyslaní Spojenými státy a podobně. Jakmile se na Kubě někdo dozví, že jste součástí takové skupiny, jste odstraněn ze společnosti. Nemáte práci nebo možnost nakupovat, musíte se o sebe postarat, jak umíte,“ řekl Posada. Podmínky ve vězení popisoval kubánský disident jako velmi špatné. „Mají jen minimum potřebné pro přežití. Já jsem byl kvůli předchozí činnosti sedm let izolovaný na samotce v jedné z nejhorších věznic.“

Posada vyjmenoval také největší prohřešky proti demokracii, které Fidel Castro uplatňuje dodnes. Kubánci nemají možnost svobodně volit, cestovat, investovat peníze, vyjadřovat názor ani získávat informace. Oficiálním prezidentem Kuby je v současnosti Raúl Castro, jehož politika je pro Posadu přijatelnější. Prezident se totiž nachází v situaci, kdy musí přistupovat na demokratizační změny, jinak by ekonomická situace na Kubě nebyla udržitelná. Stále je podle něj ale v politice zjevný vliv Fidela a změny přicházejí pomalu. „Největší úspěch komunistické vlády je to, že lidi naučila, že kritizovat něco je špatné. Lidé na Kubě se smějí, vypadají, že jsou šťastní. Učí se to totiž od školky. Ale to je zkrátka přirozená kultura. Když se Kubánec směje, neznamená to, že se má dobře,“ popsal Posada náladu svého národa.

Studenti se o situaci na Kubě živě zajímali. Ptali se například, jestli Evropané podporují Castrův režim tím, že jezdí na Kubu na dovolenou? „Cestovní ruch je významným zdrojem peněz, v tom směru turisté pomáhají Fidelově vládě. Na druhé straně je podle mě hodně pozitivní, když se obyčejný Kubánec setká s věcmi jako mobilní telefon, počítač, přístup k internetu nebo knihy, které jsou na Kubě cenzurované. A když se dozví o možnosti volného pohybu,“ odpověděl disident a dodal, že díky turistům mohou Kubánci přemýšlet o systému, ve kterém žijí.

Podle Posady se Castrův režim mění pomalu, ale viditelně. „Za pět až sedm let se Kuba bude muset otevřít spolupráci se zahraničím. Budou tam chybět obyčejné suroviny. Bude třeba povolit soukromé investice a podnikání. O tom Raúl Castro mluví už teď,“ vysvětlil Posada.