Přípravu kampaně provázely neshody. Z týmu odešli studenti i vyučující

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Tereza Cajthamlová (Úterý, 15. březen 2011)

Výsledkem tříměsíčního úsilí posluchačů kurzu Umění, média, politika měla být velká mediální kampaň. Výstavou fotografií, promítáním filmu a panelovými diskusemi chtěli studenti mediálních studií upozornit na diskriminaci menšin. Z osmadvaceti členů týmu jich ale na konci zbylo jen pět. Kampaň se uskutečnila, ale kvůli neshodám odešla z pracovní skupiny její koordinátorka, a dokonce i vyučující kurzu.

Poselství antidiskriminační kampaně Najdi jeden rozdíl bylo jednoduché: Mezi lidmi je spousta rozdílů, barva kůže by ale neměla být podstatná. Na začátku semestru se na tomto tématu všichni shodli. Když ale začali na kampani pracovat, domluvit se už nedokázali.

„Každý k tématu přistupoval jinak a v některých věcech mezi námi selhala komunikace,“ řekla bývalá koordinátorka projektu Kateřina Trnková. Přesto, že byla autorkou námětu i názvu kampaně, z týmu odešla týden před výstavou fotografií, kterou měl projekt vyvrcholit. „Fotografie neodpovídaly původnímu zadání a jejich autor nedodržel základní myšlenku kampaně. S výsledkem jsem nesouhlasila, a tak jsem se funkce vzdala,“ vysvětlila Trnková. Fotografem ale nebyl nikdo z účastníků kurzu, o externí spolupráci ho požádala jedna ze studentek.

Fotograf nesplnil zadání

Vyučující předmětu Jiří Honzírek přiznává, že se projekt vymkl jeho kontrole. „Podstatou semináře byla otevřená diskuse a práce kolektivu. V semestru jsme došli k určitým konsenzům, které byly ve finále porušeny. Nemohl jsem za ním dále stát. Nedokázal bych jej argumentovat v médiích, protože bych tím podvedl nejen část studentů, ale i samotnou podstatu kurzu,“ objasnil svůj postoj Honzírek.

Podle původního záměru měly fotografie zobrazovat vždy dvě téměř stejné lidské postavy. Jedinými rozdíly by byla barva pleti a pak ještě jedna výrazná odlišnost. Návštěvník výstavy se sám mohl rozhodnout, který rozdíl je pro něj podstatnější. „Ve skutečnosti byla ale na první pohled vidět pouze odlišná barva kůže. Druhým rozdílem byl třeba jen trochu jiný odstín oblečení, který se ve výsledku stal téměř nepostřehnutelným detailem,“ vysvětlila Trnková, proč nebyla původní myšlenka kampaně naplněna.

Přípravu projektu ovlivnila podle Honzírka i skutečnost, že na něj fakulta neuvolnila peníze. „Skupinová tvorba se tak smrskla na racionální hledání kompromisů,“ uvedl vyučující.

Kampaň měla nakonec úspěch

Vedení projektu se po Kateřině Trnkové ujal Michal Filípek. „Některým studentům se projekt nejspíš nelíbil a nechtěli s ním být spojováni,“ vysvětluje si úbytek svých spolupracovníků student. Nikomu ale nechce vyčítat, že projekt nedokončil. „Ze smělých plánů, které jsme měli na počátku, jsme museli ustoupit. Důvodem ale bylo kromě nedostatku lidí i málo času,“ shrnul Filípek. Ačkoliv neměli studenti na kampaň žádné finanční prostředky, tisk materiálů i výstavní prostory se jim podařilo získat zadarmo.

Nakonec si návštěvníci fotografie prohlédli v galerii Vaňkovka a v kavárně Trojka. Studenti uspořádali také panelovou diskusi a promítání dokumentárního filmu Černá srdce od režisérů Břetislava a Moniky Rychlíkových. Pár dní před vernisáží si ale organizátoři nebyli jisti ani jednou z plánovaných akcí. „Tiskové zprávy jsme vypustili neuvěřitelně pozdě, protože jsme nechtěli riskovat, že budeme inzerovat něco, co se neuskuteční. Ale zájem veřejnosti byl docela velký,“ svěřil se Filípek.