Tři otázky pro Moniku Futákovou | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Tři otázky pro Moniku Futákovou

Do rubriky Kultura napsala Dominika Dufková (Středa, 16. březen 2011)

Propagace filmového festivalu Cinema Mundi, v rámci něhož se nedávno na naší fakultě promítaly rumunské a ruské snímky, byla letos úspěšnější než u prvního ročníku. Významně se o to zasloužila PR manažerka festivalu a zároveň zdejší studentka žurnalistiky a evropských studií.

Snažili jste se po zkušenostech s minulým ročníkem letos něco vylepšit?

Velké problémy byly vloni s titulky k filmům. Letos je překládají studenti Filozofické fakulty pod vedením lektorů. Dalším bolavým místem byla u prvního ročníku propagace, protože nikdo nevěděl, co to Cinema Mundi vůbec je. Dnes jdu po ulici a vidím na každém rohu reklamy, hostesky rozdávají letáčky a rozjeli jsme naplno také Facebook.

Co jste si slibovali od rozšíření promítacích prostor o Sál Břetislava Bakaly a budovu Fakulty sociálních studií?

Chceme se přiblížit dalším diváckým skupinám. Fakultu jsme zvolili kvůli studentům. V Sále Břetislava Bakaly jsme promítali pro lidi, kteří z nějakého důvodu nemají rádi komerční prostředí velkých multiplexů.

Jak bys zhodnotila letošní festivalový ročník?

Pokud mám festival hodnotit ze strany organizátora, druhý ročník byl pro mě osobně obrovským přínosem z hlediska zkušeností. Myslím, že po ambiciózním startu v prvním roce jsme si udrželi úroveň. Návštěvnost se zvýšila. Celkem přišlo víc než třináct tisíc diváků. Tým pořadatelů byl sehranější a problémy se řešily rychleji. Největší pokrok vidím ve spolupráci s Filozofickou fakultou, která zajistila kvalitní překlady titulků. Potěšil nás i úspěch promítání na naší fakultě, které celkem navštívilo přes sedm stovek diváků. Zpětně vidím také spoustu chyb, které jsme dělali. Protože jsme tým studentů, mnohdy nám nezbývá jiná možnost než učit se metodou pokus-omyl. Celkově si myslím, že se festival povedl. Hlavní hodnocení ale nepřísluší organizátorům. Tou největší odměnou a uznáním po půl roce příprav je totiž spokojenost diváka. A té jsme, doufám, dosáhli.

blog comments powered by Disqus