„Všichni se o soukromí známých lidí zajímáme, ať už veřejně či tajně. Může nám být inspirací pro vlastní život,“ zahájila Riebauerová diskuzi. Vysvětlila studentům, že bulvární téma jako takové neexistuje, jde jen o to, jak a pro koho se článek napíše. Zvlášť u rozhovorů je podle ní důležitá empatie novináře a to, nakolik si dokáže získat důvěru zpovídaného. Právě seriózním médiím se díky tomu zpovídané osobnosti svěří i s nejintimnějšími věcmi, protože takovému novináři věří. „Výroky politiků ale k autorizaci neposíláme. Jsou to veřejné osoby a to, co jednou řekli, platí,“ dodala Riebauerová.
Etické problémy psaní o intimních záležitostech jsou v redakcích vyřešeny manuály a pravidly. Ty například určují, jak psát o vztazích a sexuálních aférách, o majetku, nemocích, okolnostech smrti či alkoholové nebo drogové závislosti. O tom, že ne na každý případ se dá použít manuál a že vyřešit etické problémy není vůbec jednoduché, se v diskuzi přesvědčili i sami studenti. Riebauerová uvedla několik příkladů ze své praxe a mezi studenty se rozpoutala prudká debata, co a jak by v tisku uveřejnili. Je například lepší identifikovat podezřelého z trestného činu a uškodit tak jeho budoucímu životu, nebo jej neidentifikovat a ohrozit tak jeho případné další oběti? Na tyto otázky jednoznačná odpověď neexistuje.
Novináři a mediální odborníci nemají jednotný názor ani na použití skryté kamery. Většinou se ale schvaluje, jen když ji novinář považuje za mimořádný prostředek a není schopen získat důkazy jinou cestou.
Martina Riebauerová (autor: Miroslav Mašek)
Diskutující studenti na přednášce získali mnoho podnětů k zamyšlení a zjistili, že ne vše je tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. „Mně jako studentce žurnalistiky přišla přednáška velice přínosná. Riebauerová mluvila o svých zkušenostech z praxe, což mi do budoucna pomůže mnohem víc než teoretická pravidla, která mohu vyčíst z knížek,“ uvedla Barbora Kučerová, studentka druhého ročníku žurnalistiky a politologie.
blog comments powered by Disqus