Po absolvování sociologie a angličtiny na Filozofické fakultě zůstal Rabušic své alma mater věrný a stal se jedním z vyučujících. Až na začátku devadesátých let začal spolu s Ivo Možným a Petrem Fialou přemýšlet o založení nové fakulty zaměřené na sociální vědy. Prvním krokem byl vznik Školy sociálních studií na půdě Filozofické fakulty. Historie naší fakulty se však začala psát až od prvního ledna 1998, kdy ji ustanovila akreditační komise.

„Dá se říct, že na fakultě působím už od roku 1993. Děkanem jsem se stal v září roku 2004,“ uvedl Rabušic. Ve čele děkanátu se už stihli vystřídat všichni tři zakladatelé fakulty. Petr Fiala ale oblékl děkanský plášť jen na pár měsíců. Přijal totiž funkci univerzitního rektora. Hned po něm se ujal řízení fakulty právě Rabušic.

„Měl jsem to tehdy jednoduché. Vize, kam má fakulta směřovat, byla daná kolegy Možným a Fialou. Já jen pokračoval v tom, co oni krásně rozjeli,“ podotkl Rabušic.

Publikuj nebo zhyň

Počátečních cílů fakulty bylo několik. Měla se stát nejlepší fakultou sociálních věd v Česku, rovným konkurentem srovnatelným s ostatními evropskými fakultami stejného zaměření a důraz měl být kladen na její vědeckou profilaci.

Rabušic je v současnosti s plněním těchto základních pilířů spokojen. „Co se týče České republiky, získáváme například pravidelná skvělá hodnocení z výzkumů Hospodářských novin. Podle nich byly sociologie i psychologie čtyřikrát po sobě oceněny jako nejlepší v republice. Stejně tak mají dobré jméno i lidé, kteří na fakultě působí,“ sdělil Rabušic. Nezaostáváme podle něj ani v evropském měřítku. Svědčí o tom množství dohod o studentských výměnných pobytech, ale i participace na zahraničních výzkumech.

Nejproblematič­tějším tématem je pro Rabušice v současnosti budoucnost výzkumu na fakultě. Podepsala se na ní totiž finanční krize. „Potíž je v tom, že letos končí tři velké výzkumné ústavy: politologický, psychologický a sociologický. Doufali jsme, že peněz získáme dost na to, aby mohly být projekty prodlouženy. Bohužel se to nepodařilo a mou nepříjemnou povinností je teď sestavit systém nových výzkumných institutů v omezených finančních podmínkách. Bude to znamenat místa pro méně lidí a možný odchod talentovaných mladých vědců," vysvětlil děkan. Na druhou stranu si Rabušic ale pochvaluje, že se v době jeho vedení podařilo lidem na fakultě vštípit heslo „Publish or Perish“ (Publikuj, nebo zhyň).

Příliš mnoho administrativy

Ladislav Rabušic po boku busty Tatíčka Masaryka (autor: Adéla Procházková)

Za Rabušicova děkanátu se fakulta přestěhovala do budovy na ulici Joštova. S tím souvisela potřeba razantně navýšit počet studentů, aby bylo možné fakultu ufinancovat. „Skok v počtu studentů byl vysoký. Proto jejich množství krok po kroku opět snižujeme,“ popsal Rabušic.

Poměrně detailní vize cesty, kterou se bude ubírat budoucí děkan, je daná od současného vedení. Do dlouhodobého záměru mimo jiné patří i snaha o zavedení praxí jako součást každého studia. „Na mnoha oborech je praxe možná i teď, ale některé ji stále nemají,“ přiznal Rabušic.

V děkanském důchodu bude Rabušic využívat volného času. „Chci se vrátit na Katedru sociologie, učit a na částečný úvazek se věnovat výzkumu. Bylo mi sice nabízeno jak místo proděkana, tak místo prorektora, ale s poděkováním za důvěru jsem obojí odmítl,“ řekl Rabušic. Převážně úřednickou prací je po sedmi letech už unaven.

Jediným kandidátem na nového děkana je Břetislav Dančák. „S panem Dančákem máme velmi dobrý vztah, když se bude chtít na cokoliv zeptat, můžeme to probrat u sklenky dobrého vína,“ ujistil Rabušic.

Děkanské funkci musí nový kandidát podle Rabušice mnoho obětovat. „Jde o to, že to musí být někdo, komu nebude vadit řešit deset hodin denně minimálně po čtyři roky administrativní záležitosti. Můžeme být rádi, že se toho chce vůbec někdo ujmout,“ uvedl Rabušic s nadějí, že senát bude volbu nového děkana vidět podobně.

blog comments powered by Disqus