Zvolte mě!

Do rubriky Téma čísla napsala Kateřina Burianová (Pátek, 8. duben 2011)

Volba děkana naší fakulty se přiblížila a potenciální kandidáti museli přemýšlet, jak na sebe upozornit. Po nominaci totiž toužil každý z nich. Všichni se snažili být tím nejlepším, docent Mančák však předčil všechny ostatní. Nic nepodcenil a svou kampaň rozjel ve velkém. Přinášíme vám exkluzivní ohlédnutí za jeho kampaní.

Nutno podotknout, že kampaň byla opravdu masivní, nemohla vás minout. Mančák si na ni najal celý tým odborníků a podle zákulisních informací si na jejich zaplacení vzal půjčku, kterou hodlá splatit po zvolení do děkanské funkce. Při vedení fakulty totiž bude dostávat děkanský příplatek. A po uplynutí mandátu ho čeká doživotní děkanský důchod.

Kampaň mohli pravděpodobně jako první zaregistrovat mimobrněnští studenti. Mančákovy billboardy lemující dálnice a silnice první třídy v okolí Brna nešlo přehlédnout. Jeho přívětivý obličej na nich tiše prosil o nominaci a následné zvolení. Spolu s heslem „Když vy mně, tak já vám“ tvořily údernou kombinaci ideální k zahájení kampaně.

Poté už se kampaň naplno rozjela na fakultě i v jejím okolí. Hostesky rozdávaly před školou i na přilehlých ulicích a náměstích růže, bonbony, psací potřeby, poznámkové bloky, trička s obličejem Mančáka a šťastnějším studentům dokonce poukázky na jídlo v menze po celý rok zdarma. „Jsem tak šťastná, že se na mě dostalo, jíst přece potřebuju a v menze vaří výborně! Mančák do toho!“ rozplývala se studentka environmentalistiky Jana Májová.

Uvnitř fakulty byla k vidění řada plakátů, letáků s volebním programem a bannerů v barvách kandidáta. „Je to tu mírně přeplácané, kdybych tu kampaň dělal já, mělo by to styl,“ kroutil hlavou student estetiky Kamil, který k nám na fakultu zabloudil na kávu.

Mančák nasadil i zbraně těžšího kalibru. Takzvaná guerillová kampaň, jejímž obsahem bylo tajné vytahování špendlíků z nástěnek pod krycím heslem „woo doo naruby“, měla upozornit na to, že Mančák ve funkci děkana nebude zlým šamanem proklínajícím studenty a že nástěnky by neměly být přeplácané téměř nic neříkajícími plakáty jako doteď. Mančákovi počítačoví technici se také nabourali do přednášek učitelů a tajně jim do vizuálních prezentací vkládali podprahové snímky. Jejich úkolem bylo zvýšení obliby kandidáta v akademické obci. Docent Mančák tyto druhy propagace ovšem rozhodně popřel. „O tom nic nevím. Nejsem vandal ani manipulátor. Ale ty nástěnky by opravdu zasloužily obměnit. Zbylo mi mnoho plakátů z kampaně, můžu je případně poskytnout,“ nabídl se.

Mančák svou kampaň zakončil velkolepým proslovem v atriu, při němž ho osobně podpořil svými písněmi i Karel Gutt. Jak je vidět, kvalitní příprava se mu vyplatila. Stal se totiž jediným kandidátem na děkana, a tak má zvolení téměř jisté. Snad nezapomene na sliby, které studentům dal, a někdy třeba jen tak pro radost bude rozdávat trička, růže a obědy v menze.