Máme děkana. Ale to je zhruba vše, co o něm s jistotou víme

Do rubriky Téma čísla napsala Anna Kvášová (Úterý, 5. duben 2011)

„Já nevím.“ „O to jsem se nějak nikdy nezajímal.“ „Děkan nejspíš řídí školu, teda fakultu.“ Asi takhle vypadaly nejčastější reakce, když jsem se studentů při sbírání informací do ankety ptala, kdo je děkan, jaké má pravomoce a co od nového vedení fakulty očekávají.

I když jsem tento typ odpovědí očekávala, zaskočila mě jejich početnost. Ale hlas lidu, hlas boží. Opravdu vás děkan nezajímá, ptala jsem se studentů dále. Odpovědi se začaly lišit, a to podle toho, jak dlouho byl zrovna ten který člověk studentem fakulty.

Prváci s omluvným úsměvem řekli, že se na škole teprve rozkoukávají, a hlavní náplní jejich „boje“ je učivo, nikoliv starost o to, kdo zrovna sedí v čele fakulty a co dělá. Od starších studentů ale zaznělo několik zajímavých postřehů, z nichž přinejmenším jeden nabádal k zamyšlení. Studenti prý nejsou nijak motivováni k zájmu o děkana, pokud zrovna nechodí na jeho přednášky. Do jeho volby stejně zasahovat nemůžou a samotný děkan se ani nesnaží před studenty prezentovat. Na to v podstatě navázalo i přání, že by děkan aspoň jednou za čas mohl udělat přednášku nebo debatu, kde by se studenti dozvěděli víc o chodu školy.

Ať už jsou důvody nezájmu jakékoliv, faktem zůstává, že není mnoho podnětů se o děkana i o celé vedení školy zajímat. Pro většinu studentů zůstávají děkani a proděkani lidmi, kteří posedávali u imatrikulace v tom divném oblečení. Pro část z nich se maximálně stanou později pedagogy. Co se týká mě, patřím mezi ony „bojující“ prváky, a nebýt diskuzí na ISu, moje povědomí o děkanovi by rovněž nebylo nikterak slavné. Co ale s tím?

V anketě se hodně mluvilo o financích, ale občas zaznělo i slovo „prezentace“. Zde bude možná zakopaný pes, nebo aspoň nějaká ta kost. Jsme zvyklí vnímat jen to, co nám média naservírují až pod nos. Zbytek zůstává prakticky stranou veškerého zájmu. Informaci potřebujeme nejlépe několikrát zopakovat, aby neutekla skutečně nikomu. Zkrátka, kdo se neukazuje, o tom se nic neví. Když opustíme obecnou rovinu a vrátíme se zpět k děkanovi, snad by skutečně stačilo udělat jednou za semestr nějakou volně přístupnou diskuzi a náležitě ji zpropagovat. Možná bychom zjistili, že studenti o něco takového skutečně stojí. Stejně tak může být ale stížnost na absenci kontaktu s vedením fakulty jen výmluvou pro lenost a nezájem studentů.