Jak se (ne)stát plagiátorem | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 29. ročník

Jak se (ne)stát plagiátorem

Do rubriky Fakultní ruchy napsal Stanislav Kamenský (Středa,  5. listopad 2008)

Málokdy se vracíme k událostem, které se staly v uplynulém semestru, ovšem následující téma si to zaslouží. Problém plagiátorství a disciplinární řád jsou věci, se kterými se každý student seznámí poprvé, a v ideálním případě také naposledy, v prvním semestru. Jak se ale ukázalo, problém může nastat tehdy, pokud se vyučující a disciplinární komise neshodnou na tom, co to vlastně plagiát je.

Případ, o kterém je řeč, se odehrál na jaře na katedře psychologie. Do semináře povinného předmětu Vývojová psychologie měli studenti vypracovat seminární práci, jejímž cílem bylo kritické posouzení psychologického výzkumu. Vyučující semináře Zuzana Masopustová při hodnocení práce studenta Jana Jiřího Buchty došla k názoru, že jde o plagiát. „Kolegyně si povšimla, že jsou v textu práce shodné chyby, citační odkazy a doslovné překlady z angličtiny, které týden předtím viděla v práci jiné studentky téhož kurzu,“ uvedla další vyučující a garantka předmětu Lenka Lacinová, která situaci vyhodnotila stejně.

Program Jako vejce vejci, používaný k odhalování plagiátů, ukázal mezi oběma pracemi šestiprocentní shodu. Podle Lacinové byl ale použit až po zjištění výše uvedených podezřelých indicií: „Každá z prací hodnotila jiný výzkum. Dalo by se proto očekávat, že se budou opírat o jiné zdroje, či aspoň o jiné pasáže z těchto zdrojů.“ Rozsah a typ podobností navíc podle ní vylučoval náhodnou shodu, v úvahu přicházel jen plagiát nebo nesamostatná tvorba práce, kterou sylabus také zakazuje.

Lze studenta vyloučit z kurzu?

Vyučující Masopustová i garantka Lacinová se proto rozhodly na základě pravidel daných sylabem předmětu studenta Buchtu z kurzu vyloučit. Pokyny pro případ plagiátorství se v sylabu vyjadřují tak, že pokud k němu dojde, považuje se úkol za nesplněný a jde o porušení studijních povinností s následkem disciplinárního řízení. Předmět je v těchto případech automaticky ukončen známkou F.

Rozhodnutí oznámily obě vyučující Buchtovi na semináři konaném 1. dubna a vyzvaly ho, aby ze semináře odešel, s tím, že prezentaci práce, která je součástí hodnocení první seminárky, mu nepovolí. Zároveň mu sdělily, že zatímco na semináře už chodit nesmí, přednášky, které jsou veřejné, navštěvovat může. Student však s tím, že porušil pravidla, nesouhlasil, a rozpoutala se zhruba půlhodinová diskuse. Zatímco vyučující chtěly pokračovat v semináři a debatu ukončit, student se chtěl bránit jejich rozhodnutí, které bylo podle jeho názoru nespravedlivé, a také chtěl splnit povinnost prezentace práce.

„Vadilo mi, že mě nenechaly říct, jak to bylo. Snažil jsem se vysvětlit, že jsem na tom spolupracoval s další studentkou, ale tak, že jsme vedle sebe seděli v knihovně. Jedna z metodologických knížek, které jsem pro práci potřeboval, totiž byla půjčená a prezenční výtisk měla u sebe kamarádka. Tak jsem si ho od ní půjčoval. Některé další knihy jsem pak ke stolu přinesl zase já, proto byly nakonec v mých zdrojích stejné prameny jako u ní. Zatímco ona potřebovala asi osm knížek, mně z toho stačily zhruba tři hlavní,“ vzpomíná Buchta. Vyučující ho odkázaly na to, že pokud o jejich rozhodnutí pochybuje, bude případ předán disciplinární komisi. Buchta se na dalším semináři a při několika návštěvách obou vyučujících pokoušel jejich rozhodnutí změnit. „Mají právo mě obvinit, ale přece mě nemůžou hned odsoudit, aniž by se mě na cokoliv ptaly a nedaly mi prostor se obhájit,“ vysvětluje svůj důvod. Dalším problémem podle něj bylo, že nevěděl, kam a jak se může odvolat.

Názory na to, jestli lze studenta fyzicky vykázat z hodiny, nejsou jednotné. Aleš Burjanek, předseda disciplinární komise, se přiklání k tomu, že na to vyučující právo nemají. Proděkan pro studium Jan Holzer je zdrženlivější: „Normy termín vyloučení nepoužívají. Co se týče vykázání z hodiny, předpokladem je rozhodnutí daného vyučujícího a jeho zhodnocení konkrétní situace. Zda jednal oprávněně nebo ne, může přezkoumat vedoucí katedry, proděkan pro studium, děkan nebo rektor.“

Disciplinární komise – záchranná brzda?

Celou věc nakonec musela posoudit disciplinární komise, kam 18. dubna podaly obě vyučující návrh na zahájení řízení pro plagiátorství a pro narušující chování vůči členovi akademické obce, za což považovaly zdržování semináře a studentovy návštěvy, při kterých se snažil změnit jejich názor na to, co udělal. Komise 16. června rozhodla, že se o plagiátorství nejednalo. „Komise dospěla k názoru, že student je nevinen. Míra shody jím odevzdaného textu a „originálu“ byla nízká,“ zdůvodnil verdikt předseda komise Aleš Burjanek. Podle něj přistoupili oba studující stejně k metodologické části svých prací a použili dvě stejné citace, ovšem v samotném řešení žádná shoda nebyla. Kromě toho komise zamítla i druhý bod obvinění, který shledala neodůvodněným. Na dotaz, proč se komise sešla až dva měsíce po obdržení podnětu, odpověděl, že komise se schází nepravidelně.

Podle vedoucího katedry psychologie Zbyňka Vybírala byl přístup vyučujících v posuzování toho, zda jde o plagiát nebo ne, příliš kritický. „Záměrně neříkám, že je to chyba, protože zhruba před dvěma lety přišel e-mail od děkana s tím, abychom velmi přísně trestali plagiátorství. Na základě něj pak vznikla i pravidla sylabu. Kdyby se to stalo v mém kurzu, asi bych si studenta zavolal a celou věc s ním probral. Jeho vysvětlení bylo rozumné, takže osobně bych to nechal být, ovšem kolegyně Lacinová měla právo věc nechat posoudit komisí,“ přiblížil Vybíral svůj pohled. Vyučující ani garantka od něj nedostaly žádný postih. „Pro mne je podstatné, že se změní sylabus tak, aby byl kompatibilní s disciplinárním řádem, a také mě bude zajímat, co si z tohoto případu kolegyně odnesla. Věřím, že příště bude v posuzování takovýchto situací citlivější,“ vysvětluje vedoucí katedry.

Systém funguje

Žádné změny současného systému nejsou potřeba ani podle proděkanky pro rozvoj a vnější vztahy Markéty Pitrové: „Zabránit opakování podobné situace nejde. Navíc jestliže komise studenta očistila, tak celý systém funguje dobře. I v běžném životě vás může někdo obvinit z něčeho, co jste neudělali. Jde o to, aby disciplinární komise rozhodla správně.“

Jan Jiří Buchta byl tedy osvobozen a absence na semináři mu byla prominuta, nicméně musel splnit stejné povinnosti jako ostatní studenti, tedy dopracovat a odevzdat dvě seminární práce – kromě první, kvůli které se dostal před disciplinární komisi, i druhou závěrečnou. Termín odevzdání mu byl posunut na poslední týden v srpnu. Vedoucí katedry Vybíral souhlasil s návrhem vyučující Lacinové, aby práce hodnotila tříčlenná komise. V ní kromě Lacinové zasedli Jan Mareš a Miroslava Štěpánková. Katedra tak použila stejný postup, který se podle studijního řádu používá i v případě, kdy student žádá o přezkoumání svého hodnocení. Jediným rozdílem je, že v takovém případě členy komise jmenuje děkan.

Zatímco závěrečná práce byla přijata, seminárku komise v poměru hlasů dvě ku jedné zamítla. Student Buchta tedy bude muset předmět příští rok opakovat. „Nevím, co tam bylo špatně. Práci jsem předělal a řídil se poznámkami, které mi vyučující řekla. Ale stejně to nestačilo,“ říká Buchta, kterému se nelíbí, že členkou komise byla i Lacinová.

Ta se však brání tím, že na to má právo: „Coby garantka za hodnocení prací zodpovídám. Mohla jsem hodnotit práci i sama, ale považovala jsem za vhodné, aby ji v tomto případě posoudilo více vyučujících. Proto jsem také iniciovala vznik komise. Své členství v ní považuji za samozřejmé. Co se týče hodnocení seminární práce, je třeba říct, že práce už po prvním odevzdání nesplňovala potřebná kritéria, a to nezávisle na tom, zda se shodovala s prací jinou. Změny, které Jan Jiří Buchta během času na přepracování v textu provedl, byly nepatrné. Kvalita jeho seminární práce se tedy oproti původní verzi prakticky nezměnila, a proto i hodnocení zůstalo prakticky shodné a práce nebyla přijata.“ S tímto hodnocením souhlasí i vedoucí katedry Vybíral, který také viděl obě verze seminárky a mohl je porovnat.

Podle proděkana pro studium Jana Holzera se může student, který nesouhlasí s hodnocením své práce, odvolat postupně k vedoucímu katedry, proděkanovi pro studium a děkanovi. „Komise má na své rozhodnutí právo a nebudu se proti němu bránit,“ přibližuje Buchta s tím, že zvažuje podání žádosti o přezkoumání postupu Lenky Lacinové. Na jaře se však s ní i její kolegyní Masopustovou znovu setká při opakování předmětu. „Věřím, že k žádným problémům nedojde. V rámci objektivity také počítám s tím, že se nepotkají u státnic,“ komentoval to vedoucí katedry Vybíral, který má jmenování zkoušejících na starosti.

blog comments powered by Disqus