Slam. Slam. Slam.

Do rubriky Kultura napsala Dana Kristlová (Pondělí, 11. duben 2011)

Slam je poměrně mladá disciplína datující se od poloviny osmdesátých let, kdy vznikla v Chicagu. Básníci neboli slammeři přednášejí nebo předčítají v časovém limitu tří minut básně vlastní tvorby, zpravidla dvě různé ve dvou kolech. Následně je hodnotí porota náhodně vybraná z publika. Stejně vypadal i večer ve středu třicátého března na naší fakultě. Sedmero studentských slammerů změřilo v atriu své síly ve třetím ročníku soutěže s názvem Slam poetry. Uskutečnila se za podpory studentského spolku Přesahy, který se na celém večeru organizátorsky podílel.

Večer plný slov, slovíčkaření, hříček a improvizace začíná v devatenáct hodin a provádějí jím moderátoři Martin a Aneta. Účastníci, jmenovitě Barbora, Ondřej, Tomáš, Mirek, Martin, Rudo a Martina, mají za úkol se ve dvakrát třech minutách podělit o svá díla.

Hlediště je plné, diváci si dokonce musí vypůjčit židličky z atria a vytvořit několik dalších řad. Na slam se přišlo podívat víc lidí, než se obvykle ve středu večer sejde při divadelních představeních. Jednoduše – je narváno. Není divu, slam poetry tu nemáme každé dva týdny a přišli se podívat jak přátelé a psychická podpora aktérů, tak ti, které slam nalákal a prostě chtějí být u toho.

Moderátoři nejdříve přibližují publiku, o co vlastně ve slamu jde. Následně se vybere sedmičlenná porota, která po každém výstupu slammery hodnotí body ve stupnici od jedné do desíti. O časový limit tří minut, který nesměl být výrazně přetáhnut ani výrazně nedodržen, se soutěžícím stará Plida z Přesahů. Ta také po jednotlivých výstupech sčítá všechny body a stává se tou privilegovanou osobou, která jako první na konci zná vítěze. Po začátečních organizačních náležitostech a vybrání poroty přichází konečně čas na slam. Jako první vystupuje slečna Barbora, která tak trochu melancholickým hlasem přednáší báseň o všem možném, včetně inkontinence. Jejím dalším příspěvkem se pak ve druhém kole stává báseň s lehce znepokojivým názvem My Violet Shit.

Po Barboře přichází ke slovu nepřehlédnutelný Ondřej, mezi publikem pravděpodobně známější pod svým příjmením Zuntych. Tak ho také uvádějí občas až moc bodří moderátoři večera. Jeho první projev se zdá spíše váhavý a improvizovaný, plný pomlk a podivného ticha, těžko říct, jestli záměrně či z nedostatku času na přípravu výstupu. Ve druhém si je již jistější v kramflecích, a dokonce se snaží diváky pobavit.

Po Zuntychovi jsme konfrontováni s téměř filozofickou rozpravou o tom, co má a nemá v lidském životě cenu, v podání Tomáše. Příspěvek velice zajímavý, ale pro většinové publikum, očekávající spíše zábavu a slovní hru, trochu nudný a hůře stravitelný. Tomášův druhý, mnohem živější a svižnější, příspěvek Prolézám už však má všechnu šťávu, vtip a dynamiku, kterou jeho první výstup postrádal.

Po něm přichází u publika již známý a podle hlasitého potlesku a ovací velmi oblíbený Mirek, který tento fakultní slam před dvěma lety vyhrál a několikrát se stal také vítězem regionálního kola Slam poetry. Ve svém výstupu – vtipném, chytře a s velkým slovesným umem strukturovaném – si pohrává jak se slovy, tak s jejich významy. Zdá se proto o několik tříd výš než výstupy předcházející a stává se asi opravdu tím nejlepším, co mohou diváci tento večer zhlédnout.

Následuje Martin, jehož poznávacím znamením se zdá být modrá košile a jasný hlas, a jeho vtipně laděná báseň Lednice pojednávající o procesech, které v ní mohou probíhat například v souvislosti s dlouho zapomenutými mléčnými výrobky. I svým druhým příspěvkem si udržuje úroveň z prvního kola.

Sedmým slammerem je Rudo, jehož projev působí značně rozpačitě. Rudův první výstup trochu zabíjí těžko srozumitelné drmolení připomínající spíše než poezii nebo volný verš rap. Ve druhém příspěvku už artikulační stránka značně sílí a struktura „básně“ je mnohem povedenější. Oba své výstupy zakončuje Rudo šťastným „Hurá!“, pravděpodobně na znamení toho, že má své řečnění zdárně za sebou.

Nato se dostává na řadu druhá soutěžící dívka, slečna Martina, oslovovaná moderátory maskulinně Martin. Oba její příspěvky jsou uvedeny krátkou citací jiné básně, navozující atmosféru pro její vlastní tvorbu – poněkud cynickou, ale přesto jiskrnou a vtipnou a u publika i poroty dle potlesku velmi oblíbenou. A to jsou oni. Sedm soutěžících s dvakrát sedmi básněmi na večeru věnovaném slam poetry. Mimo ně se na pódiu v průběhu večera objevuje ještě čestný host, Vladimír Vacátko, vítěz několika soutěží ve slam poetry a také celostátního kola této soutěže v roce 2006. Jeho hutný několikachodový slamově-básnický výstup obohacený zpěvem dvou vlastních písní od sebe odděluje dvě soutěžní kola a dopřává soutěžícím oddechu a publiku dalšího zajímavého slamového rozptýlení.

Celkovým vítězem se po součtu bodů obou kol nakonec stává na fakultě velmi oblíbený slammer Mirek Kynčl, pouhý jeden bod za ním končí Tomáš a o post bronzový se dělí slečna Barbora a slečna Martin. A tímto se završil slam. Kdysi nerozhodná a hodnotící porota ještě odevzdá zapůjčené kartičky a odchází snad s pocitem dobře odvedené práce. Atrium se vylidňuje a přemístěné židle se vracejí zpět ke svým stolečkům.