Černobílé fotky a barevné jednohubky

Do rubriky Kultura napsala Dominika Dufková (Úterý, 3. květen 2011)

Možná jen málokdo si všiml, čím členové Okrašlovacího spolku okrášlili třetí patro naší fakulty. Výstava Duše lesa sestává z černobílých fotografií Rudolfa Jandy, jemuž z různých typů krajiny nejvíce učaroval právě les.

Kdybych se sama nedošla podívat na vernisáž třináctého dubna, připravila bych se kromě ochutnávky pro návštěvníky připravených dobrůtek také o téma do okénka. Teď se můžu rozepsat třeba o vernisáži jako specifickém druhu společenské události, kterou jsem si na střední škole při hodinách společenské výchovy představovala jako děsnou snobárnu. Pochopte, ještě mi tenkrát nebylo osmnáct a se sklenicí vody místo poháru vína v ruce je těžké porozumět umění.

O výhody, které z návštěvy vernisáže vyplynuly pro můj žaludek, jsem se ale podělit nechtěla. Jako asi každá akce ve třetím patře fakulty, obývaného Katedrou environmentálních studií, ukrývá i výstava Jandových fotografií výzvu k ochraně životního prostředí.

Vlastně by mě skoro nenapadlo hledat za černobílými obrázky stromů milovníka přírody. Řekla bych si, že se autor jen z titulu své profese snažil zachytit co nejpěknější kompozici, a co naplat, ty se velmi často nacházejí právě v přírodě. Když ale někdo věnuje fotografování lesů a pralesů celý život, stojí to za úvahu. Chceme-li přírodu ochránit, nestačí pouze pragmatický přístup, musíme si k ní najít citový vztah. Tak by se dalo shrnout poselství vernisáže. Vzpomeňte si na to, až se někdy ocitnete ve třetím patře nebo třeba vyrazíte na procházku přímo do lesa.