Být studentem, domluvím si praxi v Timesech | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Být studentem, domluvím si praxi v Timesech

Do rubriky Téma čísla napsal Jaroslav Šeděnka (Pátek,  6. květen 2011)

Studenti žurnalistiky si na nedostatek praxe stěžovat nemohou. Přímo v redakcích deníků i rozhlasových a televizních stanic tráví totiž celý semestr. Podle garanta praxí na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Jaroslava Čuříka ale praktikanti nevyužívají všech možností, které jim stáže nabízí. Bojí se totiž vyjíždět za zkušenostmi do zahraničí.

Jaký je hlavní účel povinné praxe?

Podle mě jsou praxe pro obor žurnalistika a mediální studia nezbytné. Potvrzuje se nám, že studenti pak mají konkurenční výhodu při nástupu do práce.

Jak reagují na praktikanty novináři v redakcích?

Naši studenti si odnáší kladná hodnocení. Ohlasy od stávajících šéfredaktorů jsou velmi dobré až výborné. Ozvláště ze začátku mě to překvapovalo. Dlouhá léta jsem byl redaktorem Mladé fronty Dnes a když k nám tehdy přicházeli studenti žurnalistiky, tak jsme kroutili hlavou a říkali si: „To zas bude hrůza, budeme je muset všechno naučit.“

Jak získáváte z redakcí a od studentů zpětnou vazbu?

Každý rok zjišťujeme ohlasy studentů i garantů praxe z redakcí a mediálních společností. V dotazníku vyplňují slovní hodnocení a známky od jedné do pěti. Každý rok se také snažím zajít osobně do několika redakcí, abych viděl, jak se našim studentům daří. Za rok stihnu navštívit asi deset redakcí po celé republice.

Třeba v Praze trvá praxe jen tři týdny. Jak jsou na tom další školy?

Nemám podrobné informace. Vím ale, že podobně jako v Praze je mnohem kratší praxe i v Olomouci a ve Zlíně. Na Slovensku nejsou praxe tak náročné jako u nás. V zahraničí se na jednotlivých školách rozsah a kvalita stáží liší. V mnoho zemích jsou ale žurnalistické obory orientovány velmi prakticky.

Proč trvá praxe v Brně zrovna tři měsíce?

Chceme, aby se student stihl v redakci rozkoukat a zároveň zažil i novinářskou rutinu. Tři měsíce jsou obvyklá zkušební doba při nástupu do jakéhokoliv zaměstnání. Student díky ní už při studiu zjistí, jestli by takovou práci chtěl dělat. Je to lepší, než aby na to přišel ve chvíli, kdy se bude ucházet o zaměstnání. Dvanáct týdnů odpovídá navíc době jednoho semestru. Každý za praxi a povinné semináře získá dohromady šestnáct kreditů, takže už nemusí absolvovat žádné další kurzy. Praxi si mohou zájemci zapsat i o prázdninách, a tak si studium o semestr zkrátit.

Naši studenti jsou všude

Semináře, které k praxím pořádáte, bývají v pátek a jsou nutné pro získání potřebných kreditů. Jste domluveni s médii, aby studenty na seminář pouštěli?

Povinností studenta je seznámit při nástupu do redakce svého garanta s podmínkami praxe. Mezi nimi je i účast na semináři. Student je samostatný člověk a je zodpovědný za splnění všech svých povinností.

Neuvažovali jste o přesunutí seminářů mimo pracovní dobu klasických médií?

Práce v médiích nikdy není od-do. To je jedna z věcí, které by studenti měli na praxi poznat. Jak dlouho praktikanti v redakci budou, záleží na jejich dohodě s příslušným šéfem. Dneska tam můžou být dvanáct hodin a zítra třeba tři. Nebo se můžou domluvit, že potřebují den volno a nemusí tam v ten den přijít vůbec. Já jsem nikdy nepočítal studentům hodiny strávené v práci. V žurnalistice to nemá smysl.

Jaké mají studenti v redakcích uplatnění?

Když se podíváte do redakcí brněnské Mladé fronty Dnes nebo Brněnského Deníku, většina redaktorů jsou naši bývalí nebo současní studenti. Když přijdu domů, pustím si rádio, televizi nebo si pročtu noviny, dělám vlastně kontrolu praxí, protože všude působí naši studenti.

Má fakulta nebo katedra uzavřenou rámcovou smlouvu s redakcemi?

Studenti si zpravidla praxe v médiích domlouvají sami. Výjimkou jsou deníky vydavatelství Vltaba-Labe-Press. S nimi máme už několik let uzavřenou smlouvu, že do každé své redakce přijmou několik studentů. Vydavatelství má přitom redakce v každém okresu. Redaktoři jsou tam pak přesně seznámeni s našimi podmínkami pro praxe. V ostatních médiích si studenti zajišťují stáž sami. Musí přitom dbát na to, aby vybrané médium i výsledky jejich odvedené práce odpovídaly podmínkám praxe.

Nabízíte studentům vzor smlouvy, kterou mohou s médii uzavřít?

Asi polovina praxí je uzavřena na základě vzájemné dohody studenta a příslušné redakce. Tyto redakce žádnou smlouvu nevyžadují a netrváme na ní ani my. V žurnalistice je obvyklé, že lidé pracují za honoráře jako externisté. Stejné to je i s našimi studenty. Smlouva k tomu není nutná, byla by to jen zbytečná byrokracie. Velmi ojediněle se objeví společnost, která smlouvu požaduje. Naposledy ji chtěla Česká televize v Praze. Jejich návrh dokumentu byl ale určen pro středoškoláky a pro nás tedy nepoužitelný. Poslal jsem jim náš vzor, odsouhlasili ho a studentka pak mohla na praxi normálně nastoupit.

O honorářích pro stážisty jednáme

Ve smlouvě s deníky Vltava-Labe-Press je pro praktikanty domluvena odměna dva tisíce korun měsíčně. Jak je to v ostatních médiích?

Vždy záleží na dohodě se šéfem redakce nebo vedením novin. V současné době redakce ale spíš šetří nebo na zaplacení studentů vůbec nemají peníze. V denících VLP vykonává praxi asi polovina našich studentů a dostávají tam honorář automaticky. Z druhé skupiny praktikantů dostává podle anonymních dotazníků vyplňovaných studenty nějaký honorář také přibližně polovina. Peněžní odměnu se snažíme vyjednat i u ostatních médií. Nedávno jsme se o odměnách bavili se šéfredaktorkou brněnské Mladé fronty Hanou Černohorskou. Domluvili jsme se, že pokud na to najdou v rozpočtu peníze, budou našim studentům poskytovat honorář také.

Kolik peněz studenti v ostatních médiích dostávají?

Velké částky to nejsou. Vždycky je ale lepší mít málo, než nic.

Jsou nějaké další možnosti, jak mohou praktikanti získat peníze?

Studenti využívají nabídky stipendií. Od minulého roku mohou na praxi požádat o fakultní stipendium a pokud splní podmínky, peníze dostanou. Druhou možností je stipendium z našeho projektu Inovace výuky na FSS MU, který spolufinancuje Evropská unie.

Jaké jsou podmínky pro získání stipendia?

Katederní stipendium hrazené z evropského projektu je omezeno na praxe vykonávané jinde než v místě bydliště nebo studia. Do těchto pravidel nemůžeme zasahovat, jinak bychom dotaci nedostali. Připadá mi to dost nesmyslné, ale nic s tím nenadělám.

Další možností, jak získat finanční podporu na praxi, je vyjet do zahraničí s programem Erasmus. Podle statistiky si zahraniční stáž volí přibližně pět procent studentů žurnalistiky. Podporuje katedra takovéto výjezdy?

Záleží na ambicích a jazykových znalostech studenta. Překvapuje mě ale malý zájem. Stáž v zahraničí by mohlo absolvovat mnohem více studentů.

Snažíte se zájem studentů o zahraniční praxe podpořit?

Vyjíždět do ciziny by přece mělo být v zájmu samotných studentů. Je to jejich praxe a jejich zkušenosti, oni budou mít díky tomu výborné reference. My jim tu možnost nabízíme a oslovujeme je na seminářích i v informačních e-mailech. Je to napsané i na stránkách katedry. Ale nemůžeme jim přece říct „Ty teď pojedeš na praxi do Bruselu!“.

Kam mohou studenti na zahraniční stáže jezdit?

V Bruselu jde o anglickojazyčný týdeník New Europe. Zrovna dneska mi přišel e-mail od další studentky, která se tam chystá vydat. Dneska je zahraničí i Slovensko, tam jezdí vlastně výhradně slovenští studenti. Také na to ovšem můžou dostat stipendium. Měli jsme také studenta v Polsku a jednu studentku v Turecku. Získali jsme ale i další kontakty, například v madridském časopisu Tiempo nebo v bruselské kanceláři největší španělskojazyčné tiskové agentury EFE. O tato média však studenti zájem nemají. Kromě toho mohou působit v libovolném médiu po celém světě. Kdybych měl takovou možnost já, domluvím si praxi třeba v britských nebo amerických Timesech. Pro médium nepředstavují stážisté žádné výdaje, věřím, že by je rádi přijali.

Studenti žurnalistiky mají možnost setkat se s lidmi z praxe i při workshopech a přednáškách, které katedra pořádá. Je o tyto akce zájem?

Malý ohlas studentů mě pořád nemile překvapuje. Nedávno navštívil fakultu hlavní komentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek. Návštěvníci si tak mohli vyzkoušet psaní komentářů a názorů. Bohužel se nám ale workshop podařilo naplnit jen z poloviny. Stejná situace nastala i u praktického semináře Rychlost ve zpravodajství, který vedla Kristýna Wurmová Labohá z agentury ČTK. V minulosti u nás přednášel i filosof Václav Bělohradský nebo textař Michal Horáček. Občas nevím, co bychom studentům ještě mohli nabídnout, aby je to zaujalo.

Mám rád fiktivní články

Absolvoval jste při svém vysokoškolském studiu také nějakou praxi?

Já jsem nejdříve v médiích pracoval a teprve později jsem žurnalistiku studoval. Po roce 1989 odešla stará garda novinářů a přišli mladší, kteří ovšem neměli tento obor vystudovaný. Absolventi žurnalistiky do médií přichází až v poslední době.

V brněnské Mladé frontě jste zakládal odbory. Co vás k tomu vedlo?

Zaměstnavatel si dovoloval věci, které se nám, zaměstnancům nelíbily. Nejsem typický odborář, ale s kolegy jsme se shodli, že bychom mohli odbory založit a já jsem byl zvolen jako jejich šéf. Dost věcí se nám podařilo, například jsme zabránili protiprávnímu propuštění několika novinářů.

Jak odbory pokračují po vašem odchodu?

Žurnalisté jsou velcí individualisté. V odborech ani třeba v syndikátu novinářů se moc nesdružují. Proto mě překvapilo, že měly odbory takovou podporu. Po mém odchodu se na mě ještě obrátili z jedné krajské redakce, tak jsem jim radil, co by mohli dělat. Z dnešní doby už ale informace nemám.

Zmiňujete se o odborech ve výuce?

O vztahu zaměstnanců a zaměstnavatele v médiích se bavíme. Silné odbory v českých médiích ale nejsou, nemá to u nás tradici. Zajímavé je, že si v Německu vlastníci novin dovolí mnohem méně než tady, přestože se často jedná o stejné zaměstnavatele jako u nás.

Během své práce v Mladé frontě jste napsal kachnu o tom, že praská Brněnská přehrada. Co si myslíte o mystifikacích v médiích?

Ten článek jsme psali na apríla a bylo to na hraně a dost tvrdé. Myslím si ale, že jsme tu hranu tehdy s kolegy nepřekročili. Osobně mám rád fiktivní články. Ale když začal Magazín Mladé fronty Dnes začali uveřejňovat rubriku Objev dnes, tak nám volala spousta lidí a nedokázala pochopit, že jde o fikci. U nás neexistuje pořádná mediální výchova a lidé si myslí, že co je v novinách nebo v televizi, musí být pravdivé.

Stipendia pro praxe
Stipendium Katedry mediálních studií a žurnalistiky: http://projekt.munimedia.cz/praxe/
Stipendium Fakulty sociálních studií: http://www.fss.muni.cz/…ana_c.2.2011
Stipendia pro zahraniční praxe: http://czs.muni.cz/…acovni-staze

Mgr. Jaroslav Čuřík

  • dvanáct let pracoval jako redaktor a editor v Mladé frontě Dnes
  • krátce působil jako šéfredaktor brněnské Rovnosti
  • od roku 2005 pracuje jako lektor na Katedře mediálních studií a žurnalistiky. Učí především praktické žurnalistické předměty a je garantem praxí
  • za svou novinářskou praxi napsal více než šest tisíc článků různých žánrů
  • působí také jako šéfredaktor záchranářského časopisu Rescue report
  • než zakotvil v médiích a na univerzitě, byl například profesionálním vojákem, vedoucím provozu v divadle nebo šéfem telefonní ústředny; celkem prošel devíti různými povoláními
  • rád cestuje, mimo jiné strávil například tři měsíce na Novém Zélandu, navštívil také Nepál, Norsko,…
  • má rád silné zážitky, vyzkoušel si bungee jump, proletěl se ve vojenské stíhačce, v ultralightech, v horkovzdušném balonu, věnoval se paraglidingu, absolvoval krátkou plavbu v malé ponorce, vyzkoušel si i rafting na nepálské řece Trishuli.
blog comments powered by Disqus