O etice psychologů | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

O etice psychologů

Do rubriky Okénka napsal Zbyněk Vybíral (Středa,  9. listopad 2011)

Psychologie a psychoterapie jsou nejenom obory na této fakultě, ale především samostatné profese. Profesní vztah navazujeme už jako učitelé a studenti ve výuce. Tento vztah pokračuje i po státnicích, ačkoliv náhle mnohem rovnoprávnější. Začne-li absolvent pracovat v oboru jako psycholog či psychoterapeut, rázem nás k sobě váže vztah v rámci obce psychologů nebo psychoterapeutů.

Každý psycholog musí dodržovat etický kodex své organizace. Není-li členem žádné, mělo by být jeho profesní ctí znát příslušné etické kodexy a dodržovat je. Ty nás vedou k tomu, abychom upozornili kolegu, když podle nás nedělá něco správně. Někdy to stačí, ale pokud ne, máme upozornit příslušnou etickou komisi. I my psychologové a terapeuti jsme jen lidé (mimo jiné náchylní i k duševnímu onemocnění), a tak i mezi námi někteří lidsky a profesionálně selžou. Máme však chránit zdraví a prospěch klientů a také pověst oboru. Občas se této zásady držím (v kodexu Evropské asociace psychoterapie jde např. o článek 6e). Měli by se jí držet všichni a měli bychom se tak vzájemně hlídat. Psychologové a terapeuti v naší republice si na to dosud nezvykli. Někomu napíšete a výsledkem je pobouření, dotčenost, ukřivděnost, agresivní výpad proti vám.

Nedávno jsem napsal psycholožce K. H. Na svém webu nabízí kromě psychoterapie různá zasvěcování do duchovních praktik či terapii minulých životů. Ve světě je povětšinou „past life therapy“ odsuzovaná komunitami psychoterapeutů proto, že je potenciálně nebezpečná. Na webu K. H. neuvádí, že by absolvovala řádný výcvik v psychoterapii, neměla by si tedy vůbec psychoterapeutka říkat. Upozornil jsem ji, že porušuje etické kodexy a požádal, aby obsah webu upravila. Dodal jsem, že jí píšu v prvním kroku jako kolega kolegyni.

Odpověď začínala: „Pane Vybírale, jakým etickým kodexem se oháníte ve vašem vydíracím mailu?“ Podle K. H. se naopak máme všichni respektovat (ano, vzájemný respekt nám kodex také ukládá). Eo ipso: „Z tohoto logicky vyplývá, že jste to spíše vy, kdo kodex porušuje.“ Tak tedy já. Někoho upozorním a sám jsem špatný. K. H. mi píše, že o terapii, jež věří v reinkarnace, zjevně nic nevím. Kdyby ano, věděl bych, že je vysoce účinná. Že by měla jako vystudovaná psycholožka šířit „spolehlivé vědomosti“ (termín z evropského metakodexu), jí nic neříká.

Myslím si, že v tomto směru musíme udělat ještě více v posluchárnách už při studiu. Určitě stojí za to, aby se náš vztah (učitel – student/ka) vyznačoval dodržováním všech etických zásad a byl prost jakýchkoliv pochybení. Při vedení katedry mi o to jde. I proto (i když nejenom proto) někteří učitelé z katedry musejí tu a tam odejít, třeba i nedobrovolně.

blog comments powered by Disqus