Okénka | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 25. ročník

Okénka

La vie est belle v Bordeaux

Croissanty, vůně kávy, sýru, vína a cigaret, Bonjour, ça va, dvakrát polibek na tvář. Všechno, co jste dosud o Francii a Francouzích slyšeli, si na Erasmu v Bordeaux zažijete na vlastní kůži. A už nikdy nebudete chtít nic jiného. — Monika Ryšavá

A tak žije obyvatel ve městě a město zase v jeho srdci

Po stole klouže sklenička, dokud vlak úplně nezastaví. Držím ji a směji se na svého parťáka. Sedět na cestě do Vídně v restauračním voze je věc, kterou určitě udělám i příště. Za necelých devadesát minut vystupujeme na zastávce Wien Hauptbahnhof. Vídeň nedávno již pošesté vyhrála první příčku v žebříčku Nejlepších měst k životu. Kromě tedy toho, že mám Vídeň zapsanou hluboko v srdci, jsem přijela, abych zjistila proč. — Anna Zemánková

Tento semester nebehám na šalinu, ale na loď

Nikdy nehovorte portugalskému taxikárovi, ktorý vás vezie z letiska, že nepoznáte jeho obľúbený futbalový tím. Inak za to draho zaplatíte. Nepomôže vám ani výhovorka, že vo vašej krajine je národný šport hokej. Našťastie som to zistila hneď po príchode do Lisabonu, kde som v septembri odišla na výmenný pobyt. Na Escola Superior de Comunicação Social študujem žurnalistiku a marketing v angličtine. — Annamária Ondrejková

V Granadě není lehké se nezbláznit

Po příjezdu do Granady vás na první pohled uchvátí zasněžené vrcholky Sierry Nevady, majestátnost maurského paláce Alhambra a nespočet úzkých uliček a zákoutí. Záhy zjistíte, že město je sice maličké, ale zato plné lidí. Na rodilého Granadijce narazíte jen stěží, kdežto studenty Erasmu potkáte na každém rohu. Není se čemu divit. Granadská univerzita se mezi španělskými univerzitami pyšní prvenstvím v počtu zahraničních studentů a studentek. Já jsem jednou z nich. — Kristina Klosová

Politické sliby a volby do Akademického senátu MU

Když jsme před více než rokem v nové sestavě začínali se schůzováním v senátu naší fakulty, měl jsem velké oči, kolik toho stihneme – ozelenit fakultu, pomoct spolupráci kateder, udržet podporu mimo jiné i pro studenty-rodiče. — Jan Skalík

Děti disidentů jsou odepsaný

Nedůvěřuj podezřele přátelským lidem, neuváděj nikde svoje osobní informace a hodně čti. Rady specialisty na kybernetickou kriminalitu, a mého otce. Vychoval ho totalitní režim a permanentní nutnost být ve střehu za každé situace. — Anežka Přikrylová

“Why did you come to Brno?”

“Why did you come to Brno?” The phrase quickly became a familiar sound during encounters in my premature social life in this city. The question might as well have been: “How the hell did you end up in this hole?” Its honest curiosity, mixed with a genuine inability to think of any reason anybody would want to live in Brno. Why? — Roos Derks

K otázkám legitimity senátního vládnutí

Druhý politologický Barcamp obohatil své účastníky – kromě jiného – také přednáškou a zamyšlením Davida Kopeckého nad legitimitou fakultních senátů v naší republice. Není výjimkou, že v těchto kontrolních orgánech (jak je někteří familiárně označují) zasedají tací, jejichž voliči by se dali spočítat na prstech jedné ruky a dvou noh. Měli by členové akademické obce s tak slabými mandáty hrát roli v rozhodování o rozpočtu či volbě děkana (zmíním-li ty nejpopularizo­vanější ze všech činností senátů)? Volební účast zkrátka není vysoká. Čím to je? — Jitka Sklenářová

Lyon a mýty o Francúzoch

Keď som pred polrokom svojim známym spomenul, že idem na Erasmus do Francúzska, všetci boli viac-menej nadšení. Keď som však dodal, že študovať budem v angličtine, skoro ma vysmiali. Je akosi všeobecne rozšírené, že Francúzi nie sú voči angličtine veľmi ústretoví. Dnes si už nemyslím, že je to pravda, avšak stále existuje o ich kultúre dostatok mýtov, ktoré sú pre cudzincov vďačnou témou na klebetenie. — Lukáš Sabovčik

Brusel ponúka alternatívne stravovanie aj cestovanie

Pred mojím odchodom na Erasmus mi kolega z redakcie povedal, že Brusel je jedno z najnudnejších miest vo svete, a že odtiaľ určite žiadne okienko nenapíšem. Ja som veľmi rád, že sa mýlil, lebo to logicky znamená, že ja som mal pravdu. — Miroslav Vlček

Activism as a way of life – both inside and out of the Ivory Tower

If you’re like me, a big part of the reason you became a social scientist was, well, to help society. I’d like to think my work makes a difference in the world. As a teacher, I plant many seeds – seeds of critical thinking, seeds of inspiration and even seeds of dissent – that I hope will blossom. As a researcher, I address a topic that is relevant all over the world – immigrants’ rights movements. — Nadya Jaworsky

Ne, teď ne… Až jindy?

Posledně jsem na tomto místě psal o Týdnu neklidu a problému důvěry. Svou úvahu jsem zakončil – jak už to tak chodívá v publicistickém komentáři – obecným apelem. Výzvou k překonání nedůvěry mezi oběma stranami pojednávaného sporu. No jo, ono se to vyzývá – řekne si čtenář. Ale jak a kde s tím začít? — Roman Vido

Senátorem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu



Od posledního vydání Halasu fakultní senátoři společně nezasedli, nicméně to neznamená, že by se nic nestalo. Časově nejnáročnější pro nás bylo historicky první hodnocení Stipendijní komise podřízené Studentské komoře senátu. Převážnou většinu práce odvedla komise samotná, ale některé koncepční otázky i detaily jejího fungování jsme ladili za chodu a postupně jsme nacházeli mnoho problémů, které bylo potřeba řešit. 

Neměli jsme na přípravu celého procesu příliš času, tak to podle toho vypadalo – s lhůtami jsme pak nakládali poněkud lehkomyslně. I proto se omlouváme všem žadatelům za některé zmatečné kroky a nedostatky v komunikaci. — Jan Martinek

It’s hard to find the moral high ground when you’re standing in the mud

I started to write a column called “It’s Thesis Time” for this issue. We’ve just passed the draft deadline and I’ve been reading my students’ work about everything from the Westernization of China to Internet memes. But by the time you are reading this, the final versions will be in the IS waiting to be defended and thesis writing will be old news. — Nadya Jaworsky

Za jakou cenu

V minulých číslech Halasu se objevily hned dva články autorek (Hripsime Zohrabyan a Venduly Karáskové) pobývajících toho času studijně v zahraničí, které svou aktuální zkušenost kladly do kontrastu s tím, čemu jsou uvyklé na své alma mater. Osobnější přístup učitelů a intenzivnější formu výuky uváděly jako to, co na domácké půdě postrádají. Jedna z nich pak tuto absenci připsala přímo na vrub objemu přijímaných studentů, když si v závěru položila otázku „Není ovšem lepší přijmout méně posluchačů, kteří získají hlubší znalosti a neocenitelné soft skills, než být jen továrnou chrlící zástupy absolventů?“. — Roman Vido

« Předchozí 1 2 3 4 5 Další »