“I believe that homosexuality is a biological disorder, a disease. It is something that should be treated. Thus, I don’t think positively about same sex marriages. Our ministry doesn’t have any studies about them. There’s no demand communicated to us anyway.” — Ali Türünz

Před časem v Halasu Lucie Jarkovská komentovala problém využitelnosti vědeckých poznatků a argumentovala, že nejen stát, ale i sociální hnutí a neziskové organizace mohou být legitimními příjemci plodů vědeckého bádání. Je-li teze postavena takto, nemám důvod ji nepodpořit. Stát rozhodně nemá mít monopol na užití expertního vědění vzešlého z činnosti veřejných institucí. V autorčině argumentaci jsem také našel formulaci, v níž připomíná, že „věda dělaná v zájmu třeba znevýhodněných skupin přináší užitečné poznání“. V ní vidím potenciální kámen úrazu. — Roman Vido, odborný asistent na Katedře sociologie

Když jsme se v Bruselu zabydlely a zvykly si na každodenní evropskonovinářský pracovní rytmus, začaly jsme si užívat. Nejvíce zážitků mají naše žaludky. Jednou z hlavních věcí, kterou se Belgie liší od našich končin, je gastronomie. Místní lidé nejsou zvyklí odbývat se tím, co je zrovna v Tescu ve slevě, a vaří tak dobře, že je každé jídlo pochoutkou. Jejich tajemství je jednoduché – všechny suroviny kupují čerstvé a poctivé na místních trzích. — Vendula Karásková

Poslední zasedání v tomto roce se neslo téměř v předvánočním duchu. A to nejen kvůli sněhu za okny, ale i s ohledem na poklidný průběh schůzování. Loňské drama se neopakovalo a předsedu i místopředsedy z obou komor jsme zvolili v až nečekaném konsensu. — Martina Hromádková, členka Akademického senátu FSS MU

Jakým krásným ideám jsem se oddávala při pomyšlení, jak úžasné bude hlavní město Evropy. Představovala jsem si Brusel jako vyspělé město bez chybičky. A ouha, těch chyb je zde více, než je pro město takové důležitosti vhodné. — Hripsime Zohrabyan

Občas je nám mimoděk naznačeno, že jsme jako studentská komora příliš konformní vůči vedení. Proto máme novinku: poprvé od začátku vykonávání mandátu jsme sehráli roli rebelů. V akademickém senátu, který po prázdninách a mžourání na začátku semestru konečně vstal z hrobu, se totiž jednalo o nové podobě přijímacích zkoušek od společnosti Scio pro uchazeče dychtící po studiu na naší fakultě. — Martina Hromádková

It might sound as a luxurious idea at first sight. However, I am sure a lot of musician students from FSS will be fascinated of thought to have a studio at the faculty. Is it necessary and feasible to have our own studio? Let´s discuss it! — Ali Türünz

Konec prázdnin pro mě znamenal přípravy na praxi mezi diplomatickou smetánkou evropské metropole. Žurnalistickou praxi jsem měla zařízenou, stipendijní peníze na účtu, jízdenky koupené – stačilo jen vyřešit, kde budeme v Bruselu bydlet. Univerzita sice studenty na pracovní stáže ochotně vysílá, vše si ale musí zařídit a domluvit sami. — Vendula Karásková

Pokolikáté už se slibuje (či hrozí) tím, že stávající systém vysokoškolských studijních programů a oborů projde zásadní reformou? Teď je k tomu ale možná skutečně mimořádně blízko. Mimochodem – kdo si tipne, kolik je v tuto chvíli akreditováno na všech českých vysokých školách studijních oborů? Podle údajů Ministerstva školství je to 7 645 oborů. — Stanislav Balík, vedoucí Katedry politologie

Když jsem přijela studovat do Kodaně, řekla jsem si: proboha, proč jsem chtěla zrovna sem?! Byla zima, neustále foukal protivný přímořský vítr a slunce tu skoro nevycházelo. Až jsem tomuto místu začala soukromně přezdívat Mordor. A k lepšímu se to neobracelo ještě dalších pár týdnů. — Nikola Krejčířová

11. a 12. března 2010 oslavili evropští ministři školství desáté výročí zahájení Boloňského procesu. Hlavním cílem tohoto evropského programu bylo sjednotit evropské terciární školství a zvýšit tak jeho prostupnost. Šlo o to, umožnit studujícím vystudovat bakalářské studium v jedné zemi a na magisterské studium se bez problémů s uznáváním diplomu vydat do země jiné, popřípadě strávit během studia jeden semestr na zahraniční univerzitě tak, aby to bylo součástí studia na univerzitě domovské. — Lucie Jarkovská, asistentka Oddělení genderových studií, Katedra sociologie

Pondělní ráno. Přednášející vchází do učebny, sebejistě nahmátne vypínač a rozsvítí. Ranní slunce dočasně uhne studenému světlu zářivek. Postarší profesor dorazí za katedru, zapne projektor. Na plátně se objeví první slajd prezentace s humorným obrázkem. Místností zašumí smích a probuzení studenti začnou naslouchat přednášce. — Jan Martinek

Tak. Sedím tady, hledím na bílý virtuální papír, uvědomuji si, že kdesi na druhém konci internetu (informatický vtípek) sedí nervózní editor Halasu a já stále nemám hotové senátní okénko, ačkoli čas uzávěrky již minul. Ale což, může si za to sám – o čem tak mám nyní psát, když mi vše podstatné a zajímavé ve svém článku vyfoukla Jitka Sklenářová. — Pavel Šíma

Na okénko Stanislava Balíka z minulého čísla přišla následující reakce od studenta fakulty. Protože považujeme článek za podnětný a obohacující diskusi, rozhodli jsme se jej otisknout v plném znění. — Ondrej Lunter

Postáváme s kolegy u cedule ATRIUM DOČASNĚ UZAVŘENO. V tichu je slyšet ukapávání slin na dlaždice. ddtv Švédské stoly již čekají, až je účastníci konference ve večerních šatech a padnoucích oblecích s chutí zpracují. Tahle hostina je pro vyvolené. Nejen chlebíčkem je však akademik živ. Důležité jsou též pokrmy duševní, na které je vlastně univerzita specialistou k pohledání. — Jan Martinek