Nic není shnilého ve státě dánském | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 30. ročník

Nic není shnilého ve státě dánském

Do rubriky Okénka napsala Nikola Krejčířová (Středa, 31. březen 2010)

Když jsem přijela studovat do Kodaně, řekla jsem si: proboha, proč jsem chtěla zrovna sem?! Byla zima, neustále foukal protivný přímořský vítr a slunce tu skoro nevycházelo. Až jsem tomuto místu začala soukromně přezdívat Mordor. A k lepšímu se to neobracelo ještě dalších pár týdnů.

Nejprve jsem byla zmatená, kde všude se musím registrovat a jaké identifikační karty musím získat, abych tu mohla regulérně pobývat déle než pět měsíců. Do toho bláznivý informační systém Københavns Universitet. V každé PC učebně musíte použít jiný login a heslo. V jednom systému si registrujete kurzy, v jiném (a dost nedokonalém) jsou studijní materiály a emailový účet. Zcela samostatný je katalog knihovny. Poté, co si musíte zapamatovat už asi stopáté přihlašovací údaje, se začínáte modlit k ISu, aby Dánsko osvítil svým primárním a sekundárním paprskem moudrosti.

Knihovní systém je sice hezky provázán na kodaňskou Royal Library, řečenou Black Diamond, ale jinak je celkem pitomý. Každá katedra má svoji knihovnu a ty jsou situované různě po kampusu. Další knihovna je společná pro celou fakultu sociálních věd (Det Samfundsviden­skabelige Fakultet). Knížky, které sociolog potřebuje ke studiu, jsou tedy v lepším případě roztroušené všude možně, v tom horším jsou půjčené. Většina knih je totiž jen absenčních, a to včetně těch, které jsou povinnou četbou v kurzech. Prezenční knihy se tu nevedou. Skenování literatury, vyvěšování do poskytoven a materiálů už vůbec ne. Dánové si všechno tisknou. Ve finále vám nezbývá nic jiného, než si knihu koupit, nebo si pořídit kompendium literatury pro ten který kurz – obojí za nemalé částky.

Když už jsme u cen. Při prvním nákupu potravin vás jen polévá studený pot. Nejprve úzkostlivě přepočítáváte. Na české poměry je tu vše drahé. Postupně však otupíte, a tak to je i s ostatním. To, co vám na začátku vadilo, se totiž rozplyne pod vlivem útulných kavárniček, jarního slunce a místního života vůbec.

Není divu, že se Kodaň ve světových žebříčcích kvality života objevuje na předních příčkách. Je k tomu spousta důvodů. V každé části města je bezpečno – v Kodani se nebojíte, ať jdete kamkoliv a kdykoliv. Když mi po několika týdnech na úřadě přidělili vlastního lékaře, který mě prý ošetří zdarma, byla jsem jako Nikolka v Říši welfare state. A ve městě jezdí dokonce více kol než aut. Nedokážete se ubránit pocitu, že tady v Dánsku mají všechno lepší.

Studentský život tu má příchuť kávy a nejlepších muffin. Jeden ze čtyř univerzitních kampusů, ve kterém sídlí právě fakulta sociálních věd, je přímo v centru města. Jeho budovy jsou typické představitelky skandinávské architektury. Krásné, postavené z malých barevných cihel, urputným větrem a dlouhými léty prověřené strážkyně vzdělání. Mají tu romantické vodní kanály, racky, Malou mořskou vílu i zahrady, kde vysedávali Hans Christian Andersen a Søren Kierkegaard. Je tu možná draze, ale blaze.

blog comments powered by Disqus