Belgie – země čokolády a hranolek

Do rubriky Okénka napsala Vendula Karásková (Pondělí, 29. listopad 2010)

Když jsme se v Bruselu zabydlely a zvykly si na každodenní evropskonovinářský pracovní rytmus, začaly jsme si užívat. Nejvíce zážitků mají naše žaludky. Jednou z hlavních věcí, kterou se Belgie liší od našich končin, je gastronomie. Místní lidé nejsou zvyklí odbývat se tím, co je zrovna v Tescu ve slevě, a vaří tak dobře, že je každé jídlo pochoutkou. Jejich tajemství je jednoduché – všechny suroviny kupují čerstvé a poctivé na místních trzích.

Každou neděli ráno se sjedou prodejci nejrůznějších lahůdek k hlavnímu nádraží Gare du Midi a vyloží na pulty tak rozmanité zboží, až oči přecházejí. Čerstvé ovoce a zeleninu ze všech koutů světa střídají lahodné koláče či dvacet druhů velkých masitých oliv. Přeochotní prodávající nabízejí vše k ochutnání a jako pozornost podniku k nákupu často přihodí i ovoce navíc. Místní atmosféra je nepopsatelná – barvy, vůně a chutě se mísí s voláním a lákáním arabských prodavačů a nakupující si připadá jako na orientálním tržišti z Pohádek tisíce a jedné noci.

S Belgií má ale každý spojenou převážně čokoládu. Při procházce centrem se může snadno stát, že turistovi začnou při prohlížení výloh kapat sliny. Obchůdky s čokoládou se předhánějí v tom, který bude vypadat lákavěji a vystavují tak na obdiv čokoládové fontány a v nich namáčené ovoce, nepřeberné množství pralinek i scény tvořené čokoládovými figurkami. Samozřejmě nechybí figurky místního slavného čurajícího chlapečka provedené do všech detailů.

Uličky okolo této slavné sošky jsou pro změnu obloženy obchůdky nabízejícími božské vafle. Belgická vafle je dobrá i samotná nebo jen se šlehačkou, v prodejnách v centru ji ale prodávají se vším, na co si utrácející turista vzpomene. Čokoláda, zmrzlina, jahody, banány… Právě proto říkají místní těmto vaflím „turistické“. V ulicích celého města jezdí navíc speciální pojízdné vaflové prodejny. Dodávka zastaví, otevře se okénko a již se smaží sladká pochoutka.

Místní specialitou jsou však hranolky – horké, dvakrát smažené (podle originální receptury by měly být smažené v hovězím tuku), podávané v papírovém kornoutu a zalité jednou z mnoha druhů omáček. Hranolky z McDonald's s tatarkou nebo kečupem nesahají místním ani po kotníky. Kdo jednou ochutnal pravé belgické hranolky, tomu už nikdy žádné jiné chutnat nebudou. Belgičané jsou na ně právem hrdí a jedí je pořád, všude a ke všemu. I v nejluxusnější restauraci vám k míse zdejších vyhlášených mušlí naservírují misku smažených bramborových kousků. No a čím jiným naplnit bagetu, než masem s hranolky! U nejslavnější místní hranolkárny se na proslulou pochoutku stojí dokonce půlhodinové fronty.

Po ochutnávání všech místních specialit už mi chybí jen jediné – zjistit také místní recept na štíhlou linii.