Přepínače a vypínače

Do rubriky Okénka napsal Jan Martinek (Sobota, 13. březen 2010)

Pondělní ráno. Přednášející vchází do učebny, sebejistě nahmátne vypínač a rozsvítí. Ranní slunce dočasně uhne studenému světlu zářivek. Postarší profesor dorazí za katedru, zapne projektor. Na plátně se objeví první slajd prezentace s humorným obrázkem. Místností zašumí smích a probuzení studenti začnou naslouchat přednášce.

Tak, tohle byl sen. Teď skutečně.

Nervózní vyučující vstupuje do posluchárny, nahmátne vypínač a spustí rolety na levé straně místnosti. Vytáhne rolety, rozsvítí světlo nad zadními lavicemi a stáhne zbývající rolety. Rolety zase vytáhne a rozsvítí zbývající světla. Zadní světla zhasla, ale situace je dostačující.

Zapne počítač a radostné uvítací pípnutí operačního systému poškodí sluch ospalým studentům v prvních řadách. Bohužel je to poslední zvuk, který se podaří z počítače vyloudit – a co víc, nejde obraz. Projektor je vypnutý, profesor tedy vyzkouší tři ovladače a třetím z nich projektor na druhý pokus zapne. Naběhne modrá obrazovka s blikajícím NO INPUT. Počítač restartován, obraz stále nikde. Studenti se dostávají k nedělním událostem.

Anabáze pokračuje, na obligátní „Rozumí tomu tady někdo?“ nikdo nereaguje. Profesor nachází na klíčích drobné klíčky a odemyká skříňky okolo počítače, projekci to však nepomáhá. Po dvaceti minutách s kapkami potu na čele odchází pro ajťáka z CIKTu. Ajťák dorazí, na všech ovladačích pomačká tlačítka, chvíli se hrabe ve skříňkách okolo a obraz naskočí. Plocha systému s barevnými ikonkami potěší studenty. A co se zvukem? Je to snadné. Ovládací panely, Zvuk, zesílit; Ovládací panely, ErgoUtrum256R MX, záložka Advanced, třetí položka vespod, zapnout, nezapomenout zmáčknout Apply; Ovládací panely, 3DSoundExperimentalHW, vybrat mód DA32–YP. A dvakrát restartovat. Zvuk funguje, přednášející třesoucím se hlasem pronáší: „Tak, sice už je půl ale začneme. Začneme tím, co jsme nestihli minule.“

Tento způsob přednášky zdá se mi poněkud nešťastným.

Proč?

Proč zprovoznění počítače v libovolné učebně trvá často třetinu přednášky? Vždyť tam každý z vyučujících potřebuje téměř to samé – zobrazit prezentaci, občas pustit video, webovou stránku nebo ukázat wordový dokument. Jak je možné, že neexistuje nějaké snadné rozhraní pro provedení těch pěti základních úkolů? Jak je možné, že pomalu v každé učebně je rozhraní pro ovládání odlišné? Proč je na ploše každého z počítačů hromada ikon? Proč návod na spuštění prezentace a aktivaci mikrofonu zabírá pět a více stran A4? Jak je možné, že systém je možné rozhodit natolik, že další vyučující a přivolaný technik tráví desítky minut napravováním situace?

Tady přeci nejsme informatičtí nadšenci, kteří s počítači a jiným technickým vybavením pracují ze samé radosti z práce s technikou a pro dobrodružství z objevování nových vychytávek. Potřebujeme, aby tyto nástroje vykonávaly svou práci spolehlivě a jednoduše. CIKT v tomto nedělá svou práci dobře.