Publicistika | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 33. ročník

Druhý politologický Barcamp obohatil své účastníky – kromě jiného – také přednáškou a zamyšlením Davida Kopeckého nad legitimitou fakultních senátů v naší republice. Není výjimkou, že v těchto kontrolních orgánech (jak je někteří familiárně označují) zasedají tací, jejichž voliči by se dali spočítat na prstech jedné ruky a dvou noh. Měli by členové akademické obce s tak slabými mandáty hrát roli v rozhodování o rozpočtu či volbě děkana (zmíním-li ty nejpopularizo­vanější ze všech činností senátů)? Volební účast zkrátka není vysoká. Čím to je? — Jitka Sklenářová

Proč je námi vymyšlený způsob fungování stipendijní komise skvělý? Pokusím se nastínit několik hlavních důvodů, díky kterým je současný způsob hodnocení stipendijních projektů výjimečný v pozitivním slova smyslu. — Jan Martinek



Od posledního vydání Halasu fakultní senátoři společně nezasedli, nicméně to neznamená, že by se nic nestalo. Časově nejnáročnější pro nás bylo historicky první hodnocení Stipendijní komise podřízené Studentské komoře senátu. Převážnou většinu práce odvedla komise samotná, ale některé koncepční otázky i detaily jejího fungování jsme ladili za chodu a postupně jsme nacházeli mnoho problémů, které bylo potřeba řešit. 

Neměli jsme na přípravu celého procesu příliš času, tak to podle toho vypadalo – s lhůtami jsme pak nakládali poněkud lehkomyslně. I proto se omlouváme všem žadatelům za některé zmatečné kroky a nedostatky v komunikaci. — Jan Martinek

Deset hodin nejrůznějších přednášek, k obědu uzená žebra, koblihy i gumoví medvídci, učebna polepená „lajkovacími“ samolepkami a dva projektory vedle sebe. Tak vypadal druhý ročník brněnského Politologického barcampu. Jako organizátor akce bych rád dodal několik postřehů a inspiroval další studenty k pořádání vlastních drobných „nekonferencí“. — Jan Martinek

Na prvním zasedání jsme si zvolili vedení a probrali pár, na prvních pohled technických, ale pro další veřejné vystupování senátu důležitých, témat. Zašli jsme také na schůzku k děkanovi, ale k tomu se dostanu později. — Jan Martinek

Po období stability a klidné práce se vše změnilo. Začalo to tím, že svůj mandát položil nedávný místopředseda senátu a dlouhodobý člen Studentské komory, Alexandr Průša. Důvodem pro jeho odchod byl nedostatek času, pasivní studentská komora a jedna jediná nominace na příštího děkana fakulty. Myslím, že zde můžu poděkovat za všechny členy akademické obce fakulty za jeho několikaletou dobrou práci v senátu. — Jan Martinek

Pondělní ráno. Přednášející vchází do učebny, sebejistě nahmátne vypínač a rozsvítí. Ranní slunce dočasně uhne studenému světlu zářivek. Postarší profesor dorazí za katedru, zapne projektor. Na plátně se objeví první slajd prezentace s humorným obrázkem. Místností zašumí smích a probuzení studenti začnou naslouchat přednášce. — Jan Martinek

Postáváme s kolegy u cedule ATRIUM DOČASNĚ UZAVŘENO. V tichu je slyšet ukapávání slin na dlaždice. ddtv Švédské stoly již čekají, až je účastníci konference ve večerních šatech a padnoucích oblecích s chutí zpracují. Tahle hostina je pro vyvolené. Nejen chlebíčkem je však akademik živ. Důležité jsou též pokrmy duševní, na které je vlastně univerzita specialistou k pohledání. — Jan Martinek

Běžný smrtelník, jak ho známe třeba ze sociologického dokumentu Velmi křehké vztahy, v noci spí a ve dne pracuje (tzn. uráží a pomlouvá osoby ve svém okolí). Zcela odlišný je životní rytmus studenta, z něhož by leckterý kalendář dostal epileptický záchvat. — Jan Martinek