Začínám pracovat!

Do rubriky Okénka napsal Jan Martinek (Úterý, 10. listopad 2009)

Běžný smrtelník, jak ho známe třeba ze sociologického dokumentu Velmi křehké vztahy, v noci spí a ve dne pracuje (tzn. uráží a pomlouvá osoby ve svém okolí). Zcela odlišný je životní rytmus studenta, z něhož by leckterý kalendář dostal epileptický záchvat.

Po probuzení se zapojí do komunikace s ostatními stručnou zprávou: „Vstávám, rekord! Začínám pracovat!“ Nakliká pět „lajků“ spřáteleným kolegům s obdobnou zkušeností a zamíří na oběd, ač po druhé hodině odpolední nemůže očekávat více než lehce stereotypní minutky.

Na čtvrtou odpolední zamíří milý student na přednášku, kde se koná tichý, ale napínavý automobilový závod čtyř kolegů z páté řady učebny. Zatímco vyučující, zjevně nezvládající tempo doby, rozžíhá a zháší červené světýlko na mikrofonu, námi sledovaný jedinec zvládá gratulovat vítězi v bílém Maserati po ICQ a dále monitorovat stav přátel („Už dlouho jsem nevstal v půl páté večer!“).

Důležitou součástí dne jsou náhodná setkání v atriu. Primárním předmětem debaty je verifikace předem nabytých informací („To jsi vážně vstal až v půl páté? Ty jsi ale hověz! LOL!“), druhotně dochází ke sledování vtipných videí či nedostatečně otagovaných kompromitujících fotografií.

Doma pak po večeři („Kuře na paprice, 27 Kč, mňam. Začínám pracovat!“) hýří sarkasmem v zatím nezrušené diskusi na iDnes: „Já bych všechny ty internety a počítače zakázala.“ Svou image ležérního surfaře na vlnách technologií v zápětí zpochybní vstupem do skupin Přej si něco, padají Wokna!, Nesnáším, když mi při ústní zkoušce visí nudle u nosu a zejména Chci zpět starý Facebook! Tyhle aféry každého jenom otravují!. Všechny přátele pro jistotu pozve na virtuální pivo.

Nejkritičtější část dne však přichází v jedenáct večer s pozvánkou do skupiny Miluji FSS! a řezavou vzpomínkou na pána s mikrofonem a průběžný test. Naštěstí je noc ještě mladá. Narychlo zkontroluje přátele („Notyjo! Usnul jsem s rukou ve skartovačce! Ještě, že je jenom do USB!“) a v půl druhé už pilně pracuje („Půl druhé?!? Začínám pracovat!“).

A co se našemu „případu“ honí hlavou ve spánku? Dvě věci. 1) Jak mohli lidé společensky žít bez Facebooku, proboha? 2) Konečně bych si měl zapsat na psychologii něco o poruchách soustředění. Z toho vytřískám balík.