A tak žije obyvatel ve městě a město zase v jeho srdci

Do rubriky Okénka napsala Anna Zemánková (Středa, 24. srpen 2016)

Po stole klouže sklenička, dokud vlak úplně nezastaví. Držím ji a směji se na svého parťáka. Sedět na cestě do Vídně v restauračním voze je věc, kterou určitě udělám i příště. Za necelých devadesát minut vystupujeme na zastávce Wien Hauptbahnhof. Vídeň nedávno již pošesté vyhrála první příčku v žebříčku Nejlepších měst k životu. Kromě tedy toho, že mám Vídeň zapsanou hluboko v srdci, jsem přijela, abych zjistila proč.

I když je Rakousko naším sousedem, je tu hned několik rozdílů. První věcí jsou úsměvy. Obyvatelé Vídně se dle mého usmívají sice méně často než například v zemích více na jih ale stále víc, než se umíme usmívat my. Jejich úsměv je přesně v tom limitu, aby to člověku bylo příjemné a zároveň ho to fascinovalo. Další věc je vizáž obyvatel města. Ta je zkrátka lepší než u nás. Ať už pohled začne u bot a pokračuje k hlavě nebo naopak. Ráno, i když Vídeň jako každé velké město spěchá, je na všech vidět, že jim na tom, jak vypadají, záleží. Vypadají dobře přes den a v noci není problém potkat starší pár, který u nás již dávno tráví čas u Televizních novin, na večeři či na skleničce vína v baru.

Myslím, že i zmíněný vzhled je výsledkem trochu jiné mentality, se kterou se v této metropoli setkáme na každém kroku. Důležitým rysem vídeňské povahy je pracovitost. Ilustruji to jednou z příhod. Byl čtvrtek večer a my se chtěli jít někam pobavit do klubu. Dole na recepci pracovala Slovenka, která se do tohoto města přestěhovala před šesti lety. I když není šest let tolik, stejně na nás koukala jako na blázny. „Žádný Vídeňan nejde do klubu v pracovní den,“ vysvětlila nám. Sklenička v baru je věc jiná, stejně je ale pravděpodobnější, že i takový bar nebo kavárna zavře v nějakou poměrně rozumnou dobu. Vnímám to tak, jako kdyby si místní dobře uvědomovali, že to, čím Vídeň a celé Rakousko je, je z velké části jejich práce. Ví, že Vídeň jako taková je tvořena neustále a z velké části právě jejími obyvateli. Zjednodušeně řečeno – ano, budu pracovat pilně, budu se snažit, ale chci, aby se snažilo i město a takto společně v sobě budeme žít. Obyvatel bude žít ve městě a město zase v srdci, mozku, rukách jeho obyvatel.

Vídeň patří mladým

Vídeňská univerzita patří k největším a nejstarším v Evropě. Větší budovy jsou umístěny blízko sebe, jinak je na nějakou menší budovu univerzity možné narazit kdekoliv ve městě. A pokud není pozvánka dostačující, je dobrá návštěva alespoň z venku, protože může potěšit, že jako studenti Masarykovy univerzity se přihlásíme k síti eduroam. Velká univerzita a mnoho dalších vídeňských škol má za následek spoustu mladých lidí.

Nejkrásnější je Vídeň na jaře

Když jsem psala, že je Vídeň příjemná, musím doplnit, že absolutně báječná je na jaře. Ideálně tak, aby měl člověk čas navštívit jeden z mnoha parků, které dává rakouská metropole volně k dispozici. Určitě stojí za to navštívit Stadtpark. Doporučeným dnem je rozhodně neděle. Pán nafukující obří barevné bubliny, cyklisté, rodiny s dětmi, staré páry, které se drží za ruku a procházejí se, mlaďoši, kteří jezdí na BMX nebo hrají basket. Idyla.

Kromě Stadtparku, který mimo jiné zahrnuje jedno ze slepých ramen Dunaje, určitě stojí za to navštívit Schönbrunn či Volksgarten. Na menší parky ale člověk narazí omylem, prakticky kdykoliv se vydá ven. Musím se přiznat, že Schönbrunn je mou srdeční záležitostí. Stejně jako v zimě jsou na nádvoří trhy, tentokrát velikonoční. Není nad to se vyškrábat se skleněným půllitrem z trhů nad zahrady tohoto barokního zámku a pozorovat ostatní, západ slunce a nebo jen tak sedět a přemýšlet nad tím, jaké to asi muselo být, když sem přijela císařská rodina na zimu a jen si mohla říct, že tohle celé patří jí. A není nutné jen sedět, projít si celé zahrady nebo zámek samotný taky vydá na pěkný výlet.

Toto hodinu a půl vzdálené město nám nastavuje zrcadlo k tomu, co by u nás mohlo být jinak. Poskytuje nám obraz toho, jak by to mohlo vypadat, a hlavně je důkazem toho, že to jde. Lze mít velké, multikulturní město, ve kterém se žije dobře. A možná, že i proto je oficiálně nejlepším městem k životu.