Pot, beton a rock’n’roll. Pět měsíců ve městě Konstantina a Metoděje | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Pot, beton a rock’n’roll. Pět měsíců ve městě Konstantina a Metoděje

Do rubriky Okénka napsala Anna Laštovičková (Čtvrtek, 28. prosinec 2017)

Rčení „nesuď knihu podle obalu“ jsem za svůj život slyšela snad pět tisíckrát, a přestože se jím snažím povětšinou řídit, musím přiznat, že v případě řeckého Thessaloniki se mi to nepodařilo. V polovině února, době mého příjezdu, působí druhé největší město Řecka takřka nehostinně. Je zde stejně šedivo jako doma v Česku, obyvatelé se stále vzpamatovávají z nejtužší zimy za posledních třicet let, a co se architektury týče, dala by se Soluň nominovat maximálně tak na nejposprejovanější místo planety. První dojem? Nic moc. To ale ještě netuším, že mě čeká zatím nejlepší semestr mého studia.

O možnosti vycestovat relativně snadno do zahraničí jsem snila už na gymplu a slíbila jsem si, že jakmile se ocitnu na vysoké, vyrazím co nejdříve. Svoji zahraniční univerzitu jsem si zvolila vskutku zodpovědně. S atlasem v ruce jsem postupně odškrtávala země dle následujícího vzorce: tady už jsem byla – tady je draho – tady je zima – tady je to moc blízko Česku. Zbyl Balkán. A protože výzvy mě baví, rozhodla jsem se, že vyrazím do země, o jejíž kultuře, pokud odečteme gyros, toho vlastně vím jen pramálo. Do Řecka. Mimochodem, věděli jste, že Řekové gyros vyslovují jako jiros? No fakt!

Óla kallá – vše je OK

Aristotle University of Thessaloniki (AUTh) se navzdory své velikosti vybrnknutým zázemím rozhodně chlubit nemůže – kampus, který pojme čtyřicet tisíc studentů, působí stejně punkově jako celé město. Co však AUTh upřít nelze, je působivá kvalita vyučujících, zapojení studentů do nejrůznějších spolků, iniciativ a politických stran, nebo obrovská menza, která studentům a vyučujícím třikrát denně nabízí jídlo zdarma (asi začínám tušit, proč země krachuje). Jelikož jsem do Řecka vyrazila studovat svůj druhý obor, kterým je Anglický jazyk a literatura, měla jsem to štěstí, že všechny mnou zvolené předměty byly vyučovány v angličtině. I studenti sociálních věd si však přijdou na své – také Faculty of Economics and Political Sciences, na které jsem absolvovala jeden kurz, se může pyšnit výbornými pedagogy.

Jakmile v Řecku začne léto (pro běžného středoevropana: tato situace nastává přibližně na konci března) a vy se naučíte pár základních frází, jako jsou například χαλαρά (pravá řecká pohoda), μαλάκα (cokoli od bráchy po idiota) a γεια μας (na zdraví!), můžete počítat s tím, že si semestr užijete. O Erasmáky se v tomto ohledu skvěle stará místní buňka Erasmus Student Network (ESN), díky níž se s ostatními studenty seznámíte dřív, než byste řekli Alexis Tsipras. Výlety do Delf, Athén, na Chalkidiki nebo na Krétu ať už na vlastní pěst, či s ESN, byly stejně zajímavé jako poznávání pravé řecké kultury v soluňských tavernách s místními. Je to právě řecká bezprostřednost, přímočarost a hrdost, díky nimž jsem nakonec Řecku přišla na chuť. Tohle všechno… A taky grilované maso souvlaki.

Pokaždé, když se mě někdo zeptá, jak jsem se měla na Erasmu, přemýšlím, kde začít – zda komickými začátky, vynikající kuchyní, nebo zážitky s kamarády, s nimiž jsem v kontaktu dodnes. Netuším. Většinou tak zmíním jen cesty z univerzity rovnou na pikniky u moře, popeláře stávkující ve čtyřicetistupňových vedrech a můj nejoblíbenější řecký drink rakomelo (a že ho bylo).

Řecko je, alespoň pro mě, mnohem víc než jen to a stojí za to dát mu šanci – ať už je váš první dojem jakýkoli. Já už teď vím, že se tam dříve nebo později vrátím. A pokud jsem vás ani touto ódou na Řecko nepřesvědčila, že Ελλάδα je pro váš Erasmus tou nejlepší možnou destinací, nevadí – vyberte si jinou! Podejte přihlášku, sbalte kufr a jeďte. Tu zkušenost vám totiž už nikdy nikdo nevezme. Navíc – kdy jindy, když ne teď?

Autorka je studentkou třetího ročníku bakalářského studia Mezinárodních vztahů a Anglického jazyka a literatury.

blog comments powered by Disqus