Děti disidentů jsou odepsaný | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Děti disidentů jsou odepsaný

Do rubriky Okénka napsal Anežka Přikrylová (Pátek, 21. listopad 2014)

Nedůvěřuj podezřele přátelským lidem, neuváděj nikde svoje osobní informace a hodně čti. Rady specialisty na kybernetickou kriminalitu, a mého otce. Vychoval ho totalitní režim a permanentní nutnost být ve střehu za každé situace.

Mně sice do břicha ještě pouštěli Plastiky, ale komunismus jsem nikdy nezažila. Doma jsme si vždycky dělali srandu z odposlechů, které byly dlouhé roky v bytě na Úvoze, kde jsem vyrůstala. Otec si u oběda zpívá podvratné písničky a pedantsky řadí nahrávky kapel nové vlny podle abecedy. K dvacetinám mi místo Happy Birthday zazpíval „Když je člověku dnes dvacet, chce se mu hnusem zvracet“, legendární písničku od Plastiků, která se (bohužel?) dá vytáhnout i na čtyřicátinách a šedesátinách.

Být disidentem je v naší rodině samozřejmost. Možná tak velká, že jsem se o tom, jak se mé rodině žilo dozvěděla až kdysi hluboko v pubertě. Od té doby svádím muže hláškou, že můj dědeček byl jeden z prvních signatářů Charty a že máme doma samizdatové vydání Kafkova Zámku. No, moc se nechytají.

Až letos jsem se díky povinné praxi v novinách a skoro hodinovém rozhovoru s otcem o disentu dozvěděla komplexně to, co si doma povídáme v malých náznacích. Když jsem jako malá půjčovala hračky dětem Petra Pospíchala, neprovázel to komentář žádného historika, který by mě upozornil, jak Pospíchalovi vyhrožovali agenti, že ho zastřelí na hranicích tak, aby to vypadalo, že chtěl utéct. U Holcnerových doma se neválely letáčky a dědeček nikdy nepopisoval detaily z čtyř let, které strávil v kriminále.

Jako třetí generace odpůrců komunistů v naší rodině už si nemusím chodit předávat zakázané knížky ke kamarádům na byt. Když chci kritizovat vládu, nemusím chodit na procházky mimo odposlouchávaný byt. Levisky si můžu koupit kdykoliv a s trochou štěstí je najdu v sekáči za padesát korun.

Co mi ale zůstalo, je potřeba kriticky analyzovat, co se děje kolem, a proč se to děje. Rodiče mě naučili automaticky zpochybňovat autority a filtrovat informace, ať už pocházejí odkudkoliv. Tahle opatrnost mi sice ve většině případů komplikuje život, ale zároveň povznáší nad lidi, co s davovým nadšením odsuzují, diskutují se zapnutým Caps Lockem a dělají věci z principu, protože se to tak prostě dělá.

Mimochodem, u výslechu je nejlepší hned na začátku říct, že nebudete vypovídat.

blog comments powered by Disqus