IS tady sice nefunguje, ale menza je nejlepší

Do rubriky Okénka napsala Hripsime Zohrabyan (Středa, 9. květen 2012)

V Brémách mi začala výuka poslední říjnový den. Kampus se zaplnil zhruba devatenácti tisíci studenty, z nichž je asi dva a půl tisíce cizinců. I tady má každý své „UČO“, čísly se ale rozlišuje i dvanáct místních fakult, které nikdo nezná podle jména. Vyučuje se na nich hlavně německy, ale když člověk hledá, objeví i pár anglických předmětů.

Nahlédnout do sylabu, získat podrobné informace kdy a kde se předmět vyučuje nebo zjistit, kolik za něj můžete získat kreditů můžete až po tom, co se do předmětu zapíšete, a vyučující potvrdí vaši účast. Jenže informační systém je zhruba týden před a po začátku výuky přetížený a tudíž se nikdo nic nikde nedozví.

Nemůžete také čekat, že se vám dostane stejného luxusu jako na naší fakultě a budete dostávat množství kreditů odpovídající vynaloženému úsilí. Každý semestr musí studenti absolvovat tzv. Moduly, tedy přednášky a příslušné semináře. Pro představu: předmět Gesellschaftstheorie má jednu přednášku a šest seminářů, na kterých se dopodrobna probírají různé sociologické směry. A za to všechno získají studenti na konci semestru pouze devět kreditů. Práce ale odpovídá sedmi našim šestikreditovým předmětům. Naštěstí pro zahraniční studenty se dá s učiteli, kterým se tady souhrnně říká docenti, vždy domluvit.

Většina erasmáků se musí vrátit se třiceti kredity, Masaryčce ale stačí, když jich přivezeme jenom dvacet. Naopak takoví Španělé či Italové se můžou pořádně flákat, nemusí přivézt kredity žádné. Místo toho odjíždí domů se závislostí na alkoholu.

Místní zvláštností je ukončení přednášek. Na konci každé lekce se místo tleskání klepe klouby prstů do stolu. Nikdo přesně neví, jak tato tradice vznikla. Jedna z interpretací předpokládá, že studenti v dřívějších dobách měli volnou pouze jednu ruku, protože ve druhé drželi své učebnice, a nemohli tedy tleskat. Děkovali proto klepáním a tato tradice vydržela doposud. Další tradicí je i věšení rudé vlajky na Fakultě sociálních věd na výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Zdejší univerzita je totiž známá svou levicovou zaměřeností.

Život na kampusu je úplně jiný než ten náš fakultní. Například zdejší menza je již pár let absolutním vítězem mezi všemi menzami v celém Německu. Nabízí mnoho různých druhů jídla: italskou kuchyni a wok jídla, saláty, omáčky, dezerty, radost pohledět. Ceny jsou přijatelné, i když tady není problém utratit i deset euro. Takové jídlo si ale užijete.