Konfliktní linie na fakultě

Do rubriky Tribuna napsal Jan Martinek (Sobota, 3. prosinec 2011)

Nový senát má za sebou první zasedání. Hned se objevily první rozpory, ale také výzvy ke společné diskusi o problémech. A to jak od senátorů-akademiků, tak i od členů vedení fakulty. To mě osobně velmi těší. Zájmy studentské a akademické komory senátu mohou být občas rozdílné, ale rozhodně nejde o principiální opozici. Pořád bychom měli mít společný zájem na dobrém fungování fakulty jako celku. Zvláště nyní, když dlouhý a bezproblémový růst fakulty skončil, musíme o ní přemýšlet v úplných souvislostech.

Právě překonání různých bariér a propastí bylo naší prioritou při nedávných volbách. A že těch propastí na fakultě najdeme: katedry stojí proti sobě, studenti proti vyučujícím, malé obory proti velkým, kvantitativní vědci proti kvalitativním, spolky nadávají na vedení, katedry se bojí institutů, vědci se posmívají činnosti lektorů. Problémy přitom často plynou ze zablokované komunikace – nikdo o ničem s nikým nemluví. Neochota k diskusi a hluchota k argumentům ostatních je na akademické půdě ostudná. Univerzita je přece místem, kde „bydlí“ kritická debata. Nebo se snad už odstěhovala?

Říkejme nahlas, co si myslíme. Nikdy nenajdeme to „jediné správné řešení“. Avšak když nikdo nic neříká a rozpory se odhalí pouze při hlasování, celý systém se brzy zablokuje.

Nenechme se ani uzavřít do ghetta svého „zařazení“ – zájem studentů může být stejný jako zájem vyučujících, katedry mohou sdílet podobné problémy a cíle (i jiné než získat co nejvíce na úkor ostatních), malé a velké obory mohou spolupracovat. Konfliktní linie mohou vést napříč kategoriemi, protože každý má své vlastní hodnotové schéma a často i představu o tom, jak má fungovat fakulta.

Fakulta se blíží k zásadnímu přelomu: vytvoření tří institutů, v nichž bude probíhat většina vědeckého bádání. Máme tři ředitele, kteří právě vypsali výběrová řízení na pozice výzkumníků. Prvního ledna nastane personální kotrmelec, který může změnit osudy mnoha lidí, kteří nyní pracují na fakultě – a ještě teď, na konci listopadu, je velmi málo jistého. Množící se výzvy Správy budov ke včasnému vyklizení kanceláří pohodu na fakultě nedotváří.

Některá pracoviště a směry výzkumu asi nezapadnou do struktury institutů. Jejich osud je nejistý, protože financování vědy bude soustředěno na instituty. Zároveň nikdo neví, co vedení zvažuje udělat s radikálním poklesem dostupných financí v příštím roce. Záměry vedení jsou nejasné – způsobují to nejasné podmínky ze strany univerzity a ministerstva, nicméně ani k pracovním verzím plánů se nedostaneme. Často tak předem nevíme, jakými důvody jsou rozhodnutí podložena a jaké alternativy byly zavrženy. Na fakultě nefunguje diskuse, protože žádné pracoviště nechce odhalit své slabiny, které jsou často veřejným tajemstvím, a členové „bezproblémových“ oborů nemají potřebu řešit potíže ostatních. Nikdo nic neříká, protože krok vedle může znamenat neprodloužení pracovní smlouvy.

Jakou budoucnost může fakulta v takových podmínkách očekávat, nechám na fantazii čtenáře.