Jak v Litvě učí studenty myslet | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 29. ročník

Jak v Litvě učí studenty myslet

Do rubriky Okénka napsala Vendula Karásková (Pondělí, 12. březen 2012)

„Oznamuji Vám, že jste byl/a vybrán/a na studijní pobyt v rámci programu Erasmus na Vytautas Magnus University v Kaunasu.“ Když jsem před rokem v e-mailové schránce objevila tento mail, nechtěla jsem věřit svým očím. Kam že jsem to byla vybrána? Vždyť já přece chtěla odjet studovat mezinárodní vztahy na prestižní univerzitu do Kodaně! S Kaunasem, který jsem uvedla na povinné druhé místo svého výběru víceméně náhodně, jsem vůbec nepočítala. Nebyla jsem si ani jistá, jestli je to město v Litvě nebo v Lotyšsku.

Nejdříve jsem to, že budu muset odjet do hloupé postkomunistické Litvy na nějakou malou hloupou univerzitu, obrečela. Už první dojmy po příjezdu mě ale přesvědčily, že se tady setkám s takovou kvalitou výuky a přístupem ke studentům, o jakých se mi na naší fakultě ani nesnilo. Na první přednášce jsem zažila šok. Okolo kulatého stolu nás sedělo i s učitelem čtrnáct. A ten si ještě stěžoval, že nás nečekal tolik, že v takovém počtu se mu s námi bude špatně spolupracovat a že by prý uvítal menší skupinku. Vzpomněla jsem si u toho na plné posluchárny na naší fakultě, kde si čtyřicet studentů jen znuděně píše poznámky, a nechápala jsem, kolik posluchačů by si litevský vyučující představoval. Začalo mi to být jasnější až v dalším předmětu, kde se nás sešlo šest.

Nikdy bych nevěřila, že se až v nějaké malé zemi někde na severu dozvím, jak může vypadat ideální přístup učitele ke studentům. Většina vyučujících prohlásila, že jim nezáleží na testech. Není tady důležité to, co si studenti namemorují do hlavy noc před zkouškou a za dva dny to už zase neví – ale to, jak pracují celý semestr, jak je téma zajímá a zejména to, jak o něm dokážou debatovat. Po každé přednášce, která sama vypadá jako jedna velká diskuze, totiž ještě následuje seminář. V něm se studenti opravdu učí přemýšlet, argumentovat, diskutovat, nebát se vyjádřit svůj názor – a ne jen papouškovat naučené fráze. Ani v hodině se nebojí učiteli oponovat, ptát se ho a nad kontroverzním tématem se třeba i pohádat. Samozřejmě perfektní angličtinou, na niž univerzita klade velký důraz a intenzivně ji vyučuje na několika úrovních. Kromě ní si každý student může vybrat z pětadvaceti dalších jazyků.

Je mi jasné, že na naší univerzitě není jen osm tisíc studentů jako na malé Vytautas Magnus University, což ovlivňuje celý koncept výuky. Osobní vztah učitele se studentem je ideál, který se dá těžko naplnit v našich přeplněných učebnách. Umíte si třeba představit, aby na naší fakultě přinesl učitel každé studentce růži? Není ovšem lepší přijmout méně posluchačů, kteří získají hlubší znalosti a neocenitelné soft skills, než být jen továrnou chrlící zástupy absolventů?

blog comments powered by Disqus